Křesťané si dnes připomínají narození Ježíše Krista. Tato tradice vznikla v době, kdy se pohané klaněli slunci a vítali v den slunovratu jeho návrat na oblohu. Křesťané se rozhodli místo uctívání slunce raději připomínat skutečnost, že se na naší planetě narodil Bůh a stal se člověkem.
V mnoha rodinách píší malé děti "Ježíškovi" svá přání a doufají, že jim je právě o Štědrém večeru naplní. Jako by 24. prosinec byl magický den, kdy jsou k nám nebesa štědrá.
V této souvislosti mne zaujala slova apoštola Pavla, autora několika novozákonních biblických knih: "Není rozdílu mezi Židem a Řekem: Vždyť je jeden a týž Pán všech, štědrý ke všem, kdo ho vzývají, neboť `každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen´." (Řím.10,12-13)
Ježíš, o kterém se dnes zpívá v koledách, není štědrý jen jeden večer v roce, je štědrý stále. Jeho ochota dávat není omezená časem. Bůh nám pomáhá právě tehdy, kdy to potřebujeme. To je něco, co bychom si měli právě dnes znovu uvědomit.
Je tu ale ještě druhá strana mince. Bůh není sobec a přeje si, abychom jimi nebyli ani my. Už v osmém století před Kristem zaznamenal prorok Izaiáš následující výzvu: "Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho, nebýt netečný k vlastní krvi? Tehdy vyrazí jak jitřenka tvé světlo a rychle se zhojí tvá rána. Před tebou půjde tvá spravedlnost, za tebou se bude ubírat Hospodinova sláva. Tehdy zavoláš a Hospodin odpoví, vykřikneš o pomoc a on se ozve: »Tu jsem!«
Odstraníš-li ze svého středu jho, hrozící prst a ničemná slova, budeš-li štědrý k hladovému a nasytíš-li ztrápeného, vzejde ti v temnotě světlo a tvůj soumrak bude jak poledne." Hospodin tě povede neustále, bude tě sytit i v krajinách vyprahlých, zdatnost dodá tvým kostem; budeš jako zahrada zavlažovaná, jako vodní zřídlo, jemuž se vody neztrácejí. (Iz.58,7-11)
Bůh není štědrý jen 24. prosince večer. Jeho ruka je připravena k pomoci v každé denní i noční chvíli. Bůh je štědrý po celý rok.
Okolo nás přibývá lidí, kteří hladoví a nebo nemají co na sebe. Bůh jim chce pomáhat i prostřednictvím každého člověka, který si uvědomí, že to, co má, má díky Boží štědrosti.
Nedávno jsem navštívil dvě důchodkyně, které spolu bydlí v malém panelákovém bytě na sídlišti. Ptal jsem se, jak se jim daří. Chtěl jsem vědět, zda nepotřebují pomoc. Mladší z nich odpověděla: "Máme se dobře. Tak dobře, že se ještě můžeme dělit s těmi, co se mají hůř."
Návštěva skončila a já cestou domů přemýšlel. Znovu jsem si uvědomil, že se mám také dobře. Také mám okolo sebe lidi, kteří se mají hůř, a tak se s nimi mohu dělit o to, co mám. Nejen o ty hmotné statky, ale třeba i o svůj čas.
Nemám rád velká předsevzetí. Přesto bych byl rád, kdybych se každý den dokázal podělit alespoň s jedním člověkem o něco, co on nemá a já ano. I kdybych už neměl nic, tak alespoň o úsměv a dobrou náladu.
