Nedávno jsem se vracel večer domů. Na křižovatce mi svítila zelená šipka a tak jsem začal odbočovat. Vtom mi do cesty vletěl mladý kluk, kterého červená pro chodce evidentně nezajímala. Zatroubil jsem na něho, protože jsem měl obavy, že nedobrzdím. Zvedl prostředníček a šel dál...
Druhý den jsem zastavil před přechodem pro chodce. Stará paní, která chtěla přejít, mne obdařila krásným úsměvem a ještě mi zamávala. Pak se svou pomalou chůzí vydala na druhou stranu silnice. Bylo vidět, že ji každý krok stojí spoustu sil. Také jsem se na ni usmál, zamával a pokračoval v cestě.
Každý den mám možnost i drobným gestem někoho potěšit nebo naštvat. Je jen na mně, co udělám. Jenda, můj kamarád, kterému se nedávno přehoupla sedmdesátka, každé ráno při vstávání říká: "Dnes chci alespoň pár lidem udělat radost." Soudě podle toho, kolik lidí se těší na každé setkání s ním, se mu to evidentně daří.
Patřím k lidem, kteří nemají daleko jednat podle hesla: "Na hrubý pytel hrubá záplata!" Už nějakou dobu se snažím jednat podle starého křesťanského pravidla: "Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy jednejte s nimi."
Z vlastní zkušenosti vím, že "fakáč" nic neřeší, jen ještě stupňuje napětí. Zato poděkování řidiči, který mne nechá bezpečně přejít na druhou stranu cesty, přináší dobrý pocit oběma stranám. Stačí malé prosté gesto a svět může být na chvíli krásnější.
