Brzy poté, co se Barnabáš s Pavlem vrátili ze své první mise, poznávají, že si dovolenou asi moc dlouho neužijí. Do Antiochie v Sýrii totiž přichází z Judska malá skupinka křesťanů, kteří dříve patřili, stejně jako Pavel, mezi farizeje. S příchodem těchto lidí začíná velký problém, který dokonce ohrožuje samotnou existenci sboru v Antiochii.
Křesťané, kteří dorazili z Judska totiž vystupují jako učitelé a tvrdí, že když chce být člověk spasen, musí se nechat obřezat a slíbit dodržování židovského ceremoniálního zákona. Proti tomuto tvrzení se otře staví Pavel s Barnabášem. Odmítají, aby se pohané před křtem museli podrobit židovské obřízce. Dokazují, že obřízka je znamením starozákonního Izraele, zatímco novozákonní Izrael už ji nepotřebuje. Křesťané, kteří přišili z pohanského prostředí, jejich postoj vítají.
Křesťané, pocházející z židovských rodin, Pavlovým postojem už tak nadšeni nejsou. Zpočátku se dokonce zdá, že oba dva misionáři jsou ve svém postoji k tomuto falešnému učení mezi obrácenými Židy osamoceni. Jejich židovští bratři jsou totiž hrdí na svůj původ a nechtějí opustit specifické židovské znaky, které je doposud odlišovaly od ostatních národů.
Pavel naslouchá jejich nářkům a uvědomuje si, že podobné pocity musel řešit, když byl před časem v Arábii. Také tehdy bojoval se svým starým farizejským přístupem ke studiu Písem. Nakonec ale, díky vlivu Ducha svatého, pochopil, že všechny ceremonie, které dal jeho národu prostřednictvím Mojžíše samotný Hospodin, ukazovaly na potřebu Beránka Božího – Ježíše Krista.
Apoštol Pavel se snaží citlivě diskutovat s těmi, kteří prošli stejnou školou, jako on. Připomíná jim, že byl také farizeus a pak jim popisuje, jakým zápasem musel sám projít, když se nechal pokřtít.
Problém ohledně obřízky ale přes to vše neutichá. Naopak, toto učení judských učitelů vyvolává bouřlivé diskuze a nakonec vede i ke sporům, které začínají sbor dělit na ty, co spoléhají na svůj původ a ty, kteří se radují, že díky Ježíši patří do Boží rodiny.
Vedoucí sboru v Antiochii vidí, že je třeba něco dělat. Proto posílají Barnabáše a Pavla s několika dalšími bratry do Jeruzaléma, kde měli o jejich sporu rozhodnout apoštolé. Protože se zrovna blíží další židovské svátky, do Jeruzaléma přijíždí členové různých sboru z širokého okolí.
Apoštolé svolávají pracovní setkání, na kterém chtějí rozhodnout o tom, jak dál s otázkou obřízky. V probíhající diskuzi se objevují ještě další otázky. Jaký postoj zaujmout k požívání masa, které bylo obětováno modlám a také problém, zda je možné jíst maso, které není připravené košer způsobem.
Zdá se, že diskuze nikdy neskončí. V té chvíli se hlásí o slovo apoštol Petr: "Bratři, proč tak dlouze a složitě diskutujeme o něčem, co už dříve rozhodl sám Duch svatý? Řešíme tu, zda je před křtem nutné přijmout zásady ceremonielního zákona. Chci vám připomenout, že odpověď nám dal Duch svatý. Všichni znáte mou zkušenost, kterou jsem zažil v Césareji, v domě setníka Kornélia. Na neobřezané pohany tam sestoupil Duch svatý. Dostali stejnou moc, jako my o letnicích. Domnívá se někdo z vás, že jsem rozhodl špatně, když jsem je tehdy všechny nechal pokřtít? Bratři, poslechněme hlas Ducha svatého a nezatěžujme zbytečně naše bratry z pohanů našimi židovskými ceremoniemi."
Díky Petrovi jsou teď všichni shromáždění ochotni vyslechnout svědectví Pavla a Barnabáše o tom, co prožili mezi pohany. Pavel připomíná, jak mocně se k nim Bůh přiznával, když pracovali mezi pohany. Nakonec vysloví i svůj pohled na problém obřízky u pohanů.
Po Petrovi si bere slovo apoštol Jakub: "Bratři, nenakládejme na pohany zbytečná břemena. Napíšeme jim, aby se vyhýbali všemu, co souvisí s modloslužbou a mravní nezřízeností. Ať nejedí maso s krví ani samotnou krev." (1) Všichni přítomní souhlasí s Jakubovým návrhem a tak hned píšou dopis křesťanům v Antiochii: "Bratři, dověděli jsme se, že k vám od nás přišli lidé, kteří vás znepokojují svými názory. My jsme je ničím nepověřili. Nyní, k vám posíláme Judu a Sílase společně s Barnabášem a Pavlem, aby vám blíže vysvětlili naše písemné usnesení. Podle Ducha svatého i podle našeho názoru není nutné na vás nakládat jakákoli břemena, kromě nejzákladnějších požadavků: Varujte se toho, co bylo obětováno modlám, nejezte krev a ani maso s krví a zachovávejte mravní čistotu. Mějte se dobře." Pavel poslouchá Jakubův projev a v duchu ho obdivuje, jak jednoduše dokáže formulovat odpověď na otázku, která mohla rozbít církev.
O několik dnů později je tento dopis čten ve sboru v Antiochii. Moudrá slova přinášejí úlevu a velkou radost.
Církev prožívá něco nového. Už ji netvoří jednotlivé sbory, ve kterých si každý učí co chce. Věřící hledají jednotu. V tomto hledání jim Duch svatý dává tři velké pomocníky; Petra, který se stává mluvčím církve, Pavla, který pomáhá při hledání odpovědí na otázky, u kterých je zapotřebí velká znalost teologie, a nakonec i Jakuba, který vystupuje jako nejvyšší lidská autorita mladé křesťanské církve.
_______________________________________________________
(1) Skutky 15,13-21
