A řekl jim: „Nic si neberte na cestu, ani hůl ani mošnu ani chléb ani peníze ani dvoje šaty. Když přijdete do některého domu, tam zůstávejte a odtud vycházejte.“ (Lukáš 9,3+4)
Pokud mne Bůh pověří nějakým úkolem, mohu mu důvěřovat, že se postará o vše, co budu potřebovat k jeho splnění. Nejenže mi dá potřebné schopnosti, navíc přidá i dostatek své moci a síly.
Bůh jde ale ještě dál. Ježíš svým učedníkům zakazuje, aby si na misijní cesty brali to, čím se obyčejně vybavují zkušení poutníci – hůl, batoh, zásoby jídla, peněženku či platební kartu a dokonce ani náhradní oblečení.
Je to vlastně zkouška jejich důvěry. Opravdu se dokážou plně spolehnout na svého Mistra? Může je Ježíš zabezpečit i tam, kde s nimi nebude? Bez hole budou zranitelní. Pokud nebudou mít v batohu zásobu jídla, hrozí jim hlad. A jít někam bez peněz, není to bláznovství?
Mesiáš svým následovníkům slibuje, že se o ně postará. Pokud je pošle na misijní cestu, připraví lidi, kteří je u sebe ubytují, dají jím najíst a pomohou v tom, co bude potřeba. Vlastně se tito ochotní hostitelé stanou prodlouženou rukou svého Stvořitele.
Při čtení takových slov můžeme nabýt dojmu, že je to jen pěkná pohádka. Z vlastní zkušenosti vím, že Ježíš říká pravdu. Už třicet let mohu i se svou rodinou vnímat, jak se o nás stará. Povolal mne jako pastora. Nedává mi vše, co bych chtěl, ale dává mi vše, co potřebuji. Musím říci, že Ježíš je velice dobrý šéf. Takový, na kterého se mohu spolehnout. Vždy a všude.
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
