A takto chválil Boha: „Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, neboť mé oči viděly tvé spasení...“ (Lukáš 2,28-30)
Simeon drží v náručí malé dítě, které se na první pohled nijak neliší od ostatních dětí, které ten den přinesli rodiče do chrámu. Starý muž drží na svých rukou malé dítě a vidí v něm mesiáše.
Simeon celý svůj život sloužil Bohu a lidem. Lukáš o něm píše, že to byl „člověk spravedlivý a zbožný,“ který „očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl s ním.“ Celý svůj život zasvětil Bohu. Nyní je na konci své cesty a on to ví.
Jak může mít jistotu, že jeho mise končí? Lukáš o něm říká, že mu „bylo Duchem svatým předpověděno, že neuzří smrti, dokud nespatří Hospodinova Mesiáše.“ Simeon každý den hovořil se svým Bohem. Probíral s ním své plány, ptal se ho, co a jak má dělat. Byl zvyklý naslouchat Bohu. Respektoval jeho zákony, které tak ovlivňovaly vše, co dělal. Miloval Boha z celého srdce a své bližní jako sám sebe.
Simeon drží v náruči malého Ježíše a vidí v něm svého Spasitele. Chválí Boha a raduje se. Ví, že Písma, která studoval po celý život, nelhala. Hospodin splnil svůj slib. Mesiáš přišel a Simeon může v klidu odejít z tohoto světa. Jeho pozemská mise končí. Ví, že zemře, ale nebojí se. Těší se, že jednou, až ho Bůh vzkřísí k věčnému životu, uvidí Spasitele znovu. Ježíš ale už nebude malým dítětem, ale Králem králů a Pánem pánů.
Přál bych si také poznat čas, kdy má pozemská mise skončí. Simeon je pro mne příkladem. Nestačí si to jen přát a jen se modlit. Potřebuji prožít každý den s Bohem a naslouchat hlasu Ducha svatého, aby i mne mohl vést a dovést až do cíle.
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
