Venku už se šeřilo, když se ozvalo klepání na dveře. Žena šla otevřít. Za dveřmi byla naše sousedka z nižšího patra: „Dobrý večer, neteče vám něco z balkonu?“ Manželka se bránila, že na balkon nic, co by mohlo téci, nedala.
To už jsem došel ke dveřím i já. „Sousede, něco vám kape z balkonu a vypadá to jako krev!“
V té chvíli mi to došlo. Den předtím nám syn dovezl od svého tchána ze Slovenska maso z jelena. Dal jsem je na balkon s tím, že je večer zavezu do mrazáku staršího syna, protože naše mraznička je plná. Jenže, jak už to bývá, zapomněl jsem.
„Průšvih“, pronesl jsem na sousedku. Když jsem viděl, jak se lekla, hned jsem ji uklidňoval: „Nebojte se, nikoho jsme nezabili a ani tam nemáme žádnou mrtvolu. To jen začíná rozmrzat maso z jelena, které jsme dostali, a já na ně dočista zapomněl.“
Sousedka se uklidnila, a protože už vyřídila vše, co potřebovala, odešla.
Vydal jsem se na balkon a v té chvíli jsem strnul zase já. Byla tam opravdu kaluž krve. Když jsem uviděl i kaluže na dvou balkonech pod námi, došlo mi, že to mohlo dopadnout mnohem hůře.
Kdybychom nebyli doma, když sousedka klepala na dveře, mohla zpanikařit a zavolat policii. Ta sídlí naproti našeho domu, takže by to neměli daleko. Možná bychom po návratu domů našli vyražené vstupní dveře a doma spoušť po zásahu přepadovky... Nebyla to vůbec příjemná představa.
Po chvíli jsem se zklidnil. Igelitku s masem jsem dal do mísy a přenesl do kuchyně. Tam jsem zjistil, že jsou v ní, mimo jiné, i jelení játra, která měla na svědomí tu spoustu krve. Ještě nebyla úplně rozmrzlá, takže jsem měl možnost najít na internetu inspiraci, co s nimi. Nakrájel jsem je a naložil do kefíru se spoustou česneku. Druhý den jsem z půlky udělal dobrou játrovou paštiku a druhou polovinu jsem podusil na cibulce, rozmixoval a zapekl s brambory a červenou řepou, což také nebylo vůbec špatné.
Volal jsem synovi, proč mi neřekl, že jsou tam i játra. „No, tchán říkal, že tam má i jelení pečeň a zda si s ní poradíš. Tak jsem mu řekl, že určitě, a pak jsem na to zapomněl.“
Je fajn mít příbuzné, kteří na vás myslí, když uloví třeba jelena. Je to super, mít syna, který věří, že táta zvládne zpracovat i jelení „pečeň“. Báječné je i to, když máte dobré sousedy, kteří ve zdraví přežijí i situaci, kdy jim z vašeho balkonu na ten jejich kape krev.
Protože už letos asi další článek nepřidám, tak vám všem přeji, ať i v tom příštím roce nakonec dobře dopadnou i ty situace, které se budou zpočátku jevit poněkud hororově.
