Jedním z nešvarů mezi křesťany je vzájemné posuzování a někdy dokonce i odsuzování - pronášení konečných soudů. Apoštol Pavel se tomuto problému věnuje v závěru svého listu do Říma. Vše objasňuje na příkladu dvou skupin – jednu tvoří ti, co odmítají jíst maso, druhou ti, co s masem problém nemají.
O jedněch říká, že jsou slabší, o druhých, že se považují za silnější. Slabí mají podle Pavla tendenci odsuzovat silnější a ti, co se považují za silnější, zase mají ve zvyku zlehčovat víru těch slabších. Pavel před touto tendencí varuje a dává následující zdůvodnění: Neboť je psáno: "Jako že jsem živ, praví Hospodin, skloní se přede mnou každé koleno a každý jazyk vyzná, že jsem Bůh." (Římanům 14,11)
Když se ohlédnu ve svém životě zpět, vím, že jsem často posuzoval nejen jednání, ale dokonce i víru druhých. A běda, když ti druzí nebyli tak dobří, jako já. Jenže, pak jsem začal číst Bibli trochu pozorněji a najednou mi bylo jasné, jak takovým jednáním riskuji.
Pán Ježíš třeba říká: "Dávejte pozor na to, co slyšíte! Jakou mírou měříte, takovou vám bude naměřeno, a ještě přidáno." (Marek 4,24) Co jsem si z toho vzal? Když čtu Bibli a naslouchám Božímu slovu, nemám to dělat proto, abych mohl soudit druhé, ale abych lépe poznal svoji vlastní bídu. Jak to kdosi vtipně vyjádřil: "Bible se má číst s hráběmi a ne s vidlemi." Protože to, co teď čtu, říká Bůh mně. Těm druhým to řekne sám, až i oni otevřou Bibli, aby mu naslouchali.
Snažím se řídit Ježíšovou radou: "Nesuďte a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte a bude vám odpuštěno." (Lukáš 6,37) A když už musím někdy posoudit jednání druhého člověka, tak bych si přál, aby o mém soudu platilo: "Nesuďte podle zdání, ale suďte spravedlivým soudem!" (Jan 7,24)
Pane, děkuji Ti, že mým soudcem budeš Ty. Věřím, že Tvůj soud bude spravedlivý i milosrdný současně. Pomoz mi, abych podobně dokázal jednat s lidmi okolo sebe. Abych nebagatelizoval hřích, ale dokázal vyvýšit Tvou velkou milost, kterou zahrneš každého, kdo o ni stojí.
