Smrt posedlého krále

        Pozdě v noci dorazí k věštkyni. Díky svým démonským schopnostem hned ví, že před ní stojí král, který před několika lety nechal popravit každého, kdo se zabýval věštěním a magií. Nakonec se ale dohodnou a věštkyně začíná pracovat.

Samuelův duch?
        Po chvíli uvidí Saul siluetu, která připomíná mrtvého soudce. Zeptá se, co má dělat a pak slyší odpověď: "Proč se ptáš mne, když Hospodin od tebe odstoupil a stal se tvým protivníkem? Hospodin učinil, co prohlásil skrze mne: Hospodin vytrhl království z tvé ruky a dal je tvému bližnímu, Davidovi.
Žes neuposlechl Hospodina a nestal se vykonavatelem jeho planoucího hněvu proti Amálekovi, za to ti dnes Hospodin udělá toto: Spolu s tebou vydá Hospodin do rukou Pelištejců též Izraele. Zítra budeš ty i tvoji synové u mne. Také izraelský tábor vydá Hospodin do rukou Pelištejců."(4)
        V té chvíli se Saul skácí k zemi. Věštkyně mu pomůže se probrat a pak mu dá najíst, aby se posílil. Král pak odchází zpět do vojenského tábora. Už nevěří, že by mu někdo mohl pomoci. Vždyť to přece slyšel od toho ducha, kterého považoval za mrtvého Samuela. Ten mu přece jasně řekl, že je jednou pro vždy ztracen...
        Kdo to vystupoval jménem Samuela? On sám to nebyl, protože mrtví přece nic neví a nepodílí se na ničem, co se děje pod sluncem. Nebyl  to Samuelův duch, ale satan, kníže zla. "Samotné poselství je důkazem o jeho původu. Jeho záměrem nebylo přivést Saula k pokání, ale vehnat ho do zkázy. To není Boží, nýbrž satanovo dílo."(5)
        V Hebrejské kronice je zaznamenáno, že se Saul "zpronevěřil Hospodinu, protože nedbal na Hospodinovo slovo. Dokonce se dotazoval věštího ducha. Hospodina se nedotazoval..."(6)

Satan sklapl Saula ve své pasti
        Vyděšený Saul se vrací ke svému vojsku. Všichni si všímají, že vypadá ještě hůř, než večer, když opouštěl tábor. I jeho nejbližší se ho bojí potkat. V jeho očích je znovu ten běs, který tam mívá vždy před tím, než začne vyvádět jako šílenec. Všichni mu jdou raději z cesty.
        Král vydává rozkaz, aby se všichni připravili k boji. Zjišťuje, že mnozí vojáci v noci opustili tábor a raději utekli. Už to ale neřeší. Spíš přemýšlí o tom, zda by to vše raději neměl vzdát. V hlavě mu stále zní slova, která slyšel u věštkyně.
        "Satan vedl Saula k sebeospravedlňování, když pohrdal Samuelovými napomenutími i varováním. Teď však na něj zaútočil. Aby ho dohnal k zoufalství, představil mu obludnost jeho hříchu a tvrdil, že nemá naději na odpuštění. Nic ho nemohlo lépe přivést k zoufalství a sebevraždě."(7)
        Past, kterou ďábel léta líčil na Saula, sklapla. Král už neviděl žádnou budoucnost. Uvěřil tomu, že musí zemřít.

Poslední bitva
        Bitva začíná. Saul se svými syny bojuje a Izraelci mají pocit, že je to ten Saul, který dřív vyhrál každou bitvu. Chvíli se dokonce zdá, že by Pelištejce mohli porazit. Pak se objeví další nepřátelské jednotky, které byly ukryté v záloze. Poměr sil se rychle mění v neprospěch Hebrejů. Začínají ustupovat a ani si nevšimnou, že na bitevním poli zůstává jejich král se svou osobní gardou.
        Saul bojuje po boku svých synů. Bijí se s přesilou. Král se musí dívat, jak Pelištejci zabíjí Jónatana, pak Abínádaba a nakonec i posledního syna – Malkíšu. Král dostává jeden zásah za druhým. Trefují se do něj nepřátelští lukostřelci. Nikdo z Pelištejců nemá odvahu se s ním bít jako muž proti muži. Jeden šíp trefí Saula tak nešťastně, že ho téměř ochromí.
        Saul se obrací na svého zbrojnoše, který je také raněn: "Vytas meč a probodni mě jím, než přijdou ti neobřezanci, aby mě neprobodli oni a nezneuctili." Zbrojnoš však nechtěl, velmi se bál. Saul tedy uchopil meč a nalehl na něj."(8) Bitva končí až za tmy a tak mrtvoly Saula a jeho synů zůstávají přes noc na bojišti. Izrael prohrál.
        Ráno se na bojiště vracejí vítězové: "Pelištejci přišli druhého dne, aby obrali pobité, a našli přitom Saula a jeho tři syny padlé v pohoří Gilbóa. Uťali mu hlavu, vzali zbroj a poslali kolovat po pelištejské zemi jako radostné poselství pro dům svých modlářských stvůr i pro lid."(9)
        Mrtvá těla krále a jeho synů Pelištejci přibili na hradby v Bét-šanu. "Avšak stateční muži z Jábeše v Gileádu, kteří nezapomněli, jak Saul v dřívějších a šťastnějších letech osvobodil jejich město, teď projevili svou vděčnost tím, že se zmocnili těl krále a jeho synů a řádně je pochovali. Šlechetný čin, vykonaný před čtyřiceti lety, tak zajistil Saulovi a jeho synům pohřeb provedený laskavýma a soucitnýma rukama v temné hodině jeho porážky a zneuctění."(10)
        Izrael ztrácí svého prvního krále a tři jeho syny.
_________
(4)1.Sam.28,16-19; (5)Na úsvitu  dějin str.335; (6)1.Par.10,13-14; (7)Na úsvitu dějin str.333; (8)1.Sam.31,4; (9)1.Sam.31,8-9; (10)Na úsvitu dějin str.334

Autor: Vlastík Fürst | středa 5.6.2013 18:11 | karma článku: 24,93 | přečteno: 187x
  • Další články autora

Vlastík Fürst

Ano, bude hůř

2.5.2024 v 19:10 | Karma: 22,31

Vlastík Fürst

Máš ho malýho

26.4.2024 v 17:38 | Karma: 23,64

Vlastík Fürst

Diskuze dospělých

21.4.2024 v 12:41 | Karma: 24,01

Vlastík Fürst

Zvláštní závislost

19.4.2024 v 13:03 | Karma: 19,79