Dřív stačilo slovo a člověk si mohl být jistý, že daná dohoda platí. Slovo mělo svou váhu. Dnes už to, žel, neplatí. Jistotu nám nezajistí ani smlouva stvrzená deseti právníky.
Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, lámal a dával učedníkům se slovy: "Vezměte, jezte, toto jest mé tělo." Pak vzal i kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: "Pijte z něho všichni. Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů. Pravím vám, že již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu s vámi pít kalich nový v království svého Otce." (Matouš 26,26-29)
Bůh už v ráji člověku nabídl možnost získat věčný život. Svou nabídku zopakoval i po pádu našich prarodičů do hříchu a pak s nimi uzavřel smlouvu, která měla garantovat, že dohoda bude i naplněna.
Ježíš krátce před svou smrtí slíbil uzavření nové smlouvy, kterou už nebude třeba obnovovat dalšími obětmi, protože jeho krev, kterou prolije na kříži, postačí jednou provždy. Poté, co svým učedníkům umyl nohy a vyzval je, aby pokračovali v této nové tradici, jim také dává dva nové symboly – chléb a kalich s hroznovou šťávou.
Křesťané si „přijímáním“ chleba a vína připomínají, komu vděčí za svou záchranu. Během této zvláštní bohoslužby si zpřítomňují oběť svého Spasitele. To jim dodává novou sílu a také radost z víry, že už brzy budou v království svého Mistra.
Ježíši, díky za slavnost, při níž mne ujišťuješ, že Tvůj slib stále platí. Těším se, že ji už brzy oslavíme ve Tvém království.
Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.
Minulý díl: Skvělý pocit čistoty ...
