"Slyšíš Boží hlas?" Tuto otázku jsem už dostal mnohokrát. Dlouho jsem nevěděl, co odpovědět. Stále jsem si nebyl jistý, zda ho slyším. Až jednou...
Poprvé jsem si toho všiml u Abrahama. Bůh k němu mluvil a Abraham slyšel jeho hlas. Něco podobného se pak často opakovalo i u dalších postav, jejichž život je v Bibli popisován.
Pak jsem se dostal až k malému Samuelovi. Jeho příběh mne přímo nadchl. Byl mladý, když k němu promluvil Bůh. Bible ale podotýká: Samuel ještě Hospodina neznal a Hospodinovo slovo mu ještě nebylo zjeveno. (1. Samuelova 3,7) Proto si poprvé myslel, že na něho volá velekněz Élí. Teprve díky radě stařičkého kněze poznal, že k němu hovoří samotný Bůh.
Poučil se a tak můžeme číst: A Hospodin přišel, stanul a zavolal jako předtím: "Samueli, Samueli!"
Samuel odpověděl: "Mluv, tvůj služebník slyší."
Hospodin řekl Samuelovi: "Hle, já učiním v Izraeli něco takového, že to bude znít v obou uších každému, kdo o tom uslyší..."(1. Samuelova 3,10-11)
Na začátku Samuel Hospodina neznal. Když ale odpověděl na Boží volání, časem se naučil naslouchat Božímu hlasu. Poznal, kdy k němu hovoří Hospodin.
Na Samuela jsem si vzpomněl při čtení Davidových slov:
"Burácení hromu nad mořem,
hukot nesmírných vod,
slyšíš ten mocný Boží hlas?" (Žalm 29,3)
Je to zvláštní. Boží hlas může znít různě. K Samuelovi hovořil přímo, David Boží hlas vnímá v přírodě, která ho obklopuje. Je si vědom, že to vše, co vidí okolo sebe, "hovoří" o Stvořiteli. Proto pokračuje:
"Jak velebná, jak mohutná je Boží řeč,
strom před ním praskne jako louče!
Hory se před ním kymácí,
Chemrón jako tele poskakuje." (Žalm 29,4-6)
Bojíte se bouřky? Někdo ano, jiný ne. Vzpomínám na jednu dovolenou pod stanem. Když nás v noci probudila bouřka, doprovázená vichřicí, tříletý syn mne chytil okolo krku a málem mne udusil, jak potřeboval cítit blízkost někoho, s kým se cítil v bezpečí. David slyší Boží hlas i v bouřce:
"Z té řeči srší ohnivé blesky,
takže i poušť se choulí zděšena.
Splašené stádo před ním prchá,
z lesů zbyla holá stráň.
Veškerá nádhera chrámu tu slávu nevypoví." (Žalm 29,7-9)
Při pohledu na bouřku slyší David Boží hlas. Tento překlad dokonce naznačuje, že "bouřkové nebe" vypovídá o Božím majestátu víc, než krása chrámu. Tomu jsem dlouho nerozuměl. Pak jsem jednou mohl sledovat v horách bouři. Seděl jsem na verandě horské chalupy a sledoval celý obzor. Blesky křižovaly celou oblohu a já v tom všem najednou začal vnímat Boží velikost.
Nejprve jsem si připadal strašně maličký. Představa Boha, který má to vše, co jsem viděl, pod kontrolou, mne ohromila. Napadlo mne: "Jak se s ním mohu rovnat?" Hned nato mne ale naplnila obrovská radost. Ten úžasný Bůh je mým Otcem. Má mne rád. Bůh ke mně promluvil. Slyšel jsem jeho hlas.
