Znáte tu anekdotu, v níž si tři muži vyprávějí o sexu? Nejprve mluví krátce ženatý třicátník. “Chlapi, je to perfektní. Pokud ženu nebolí hlava, nejsem na rybách nebo v hospodě a v televizi není zrovna fotbal nebo nějaká telenovela, tak mám sex každý den.“ Čtyřicátník na to: “Moje žena teď přichází do těch správných náruživých let, takže někdy ani nestíhám.“ Čekají, co řekne nejstarší z nich, čerstvý padesátník: “No, chlapi, myslím, že jsem na tom nejlíp. Já mám sex, kdykoliv si vzpomenu." Po chvíli ticha pak dodal: "Například vloni, to jsem si, myslím, vzpomněl dvakrát!“
Teď už ale vážně. Mnohokrát jsem slyšel: “Však počkej, až ti bude padesát! Do padesáti je vše v pohodě, ale pak se to zlomí...“
Kdysi jsem na trhu koupil sadu nerezových hrnců. Bylo to v době, kdy se na ně v obchodech málem dělal pořadník. Měly těžké dno, cena byla také lákavá, tak jsem si říkal: “No, nekup to za ty peníze.“ Večer jsem volal rodičům a chlubil se tou dobrou koupí. Máma ale mé nadšení nesdílela. Jejich sousedka prý také na tržišti koupila nový nerez hrnec a když v něm poprvé vařila, upadlo dno. Druhý den jsem se tedy rozhodl hrnce vyzkoušet. Raději jsem vařil levnou polévku, protože co kdyby... Od té doby uteklo víc jak dvacet let a hrnce stále slouží.
Dnes mi táhne na třiapadesát. Vzpomínám na dobu, kdy se přehoupla padesátka a já se začal pozorovat. Čekal jsem, “kdy se to zlomí“ nebo kdy mi něco upadne. Ale zatím držím pohromadě. Tak jsem se rozhodl, že se o pocitech padesátníka podělím s vámi, kdo to máte ještě před sebou a možná se té magické hranice i trochu bojíte.
Věřím, že vy, kteří jste se přes ni už přehoupli, mne doplníte v plodné diskuzi.
A protože tohle psaní bude hlavně pro pány, tak je jasné, proč začínám právě tématikou sexu.
Jak nám přibývají roky, přicházejí občas obavy ze selhání. Začínáme pročítat různé rady, zajímáme se o potravinové doplňky, které by mohly povzbudit naše uvadající mužství, abychom jednou, až to bude potřeba, byli v obraze.
Už víc jak dva roky zjišťuji, že ta padesátka není vůbec špatná. Člověka opouští potřeba být nejlepší za každou cenu. Nepotřebuje si neustále něco dokazovat, protože už ví, že je lepší raději si vychutnávat každý nový den, který přichází...
Platí to i v sexu. Mám skvělou ženu, která má velkou zásluhu na tom, že zatím na zahrádce nemusím pěstovat celer (který ani nemám rád). Občas jí po milování říkám: “Važ si toho, možná to dnes bylo naposled!“
Ke kvalitnímu milování musí být dva. Když mám rád sebe a stejně tak i svou ženu, která je na tom podobně jako já, pak se ani v oblasti sexuality nemusíme bát společného stárnutí. Naopak, právě to, že se známe stále lépe, dává prostor nejen k zachování toho, co nám funguje, ale i k objevování nového. S takovým přístupem k manželství v něm není moc místa pro nudu a zevšednění.
Jako čerstvý absolvent brněnského VUT jsem nastoupil na své první místo. Měl jsem skvělé spolupracovníky. Když zjistili, že se budu ženit, mohl bych z jejich rad sestavit tlustý návod na šťastné manželství.
Jednu radu si ale pamatuji dodnes. Dostal jsem ji od kolegy, který byl už dost dlouho rozvedený. Říkal: “Udělej všechno pro to, abys nedopadl jako já. Teď, před důchodem, když si chci trochu užít, tak za to musím platit. Jo, nebylo jak s manželkou... Kdybych to věděl dřív, tak bych se nikdy nerozvedl. “
Vzal jsem si jeho radu k srdci. A nelituji.
Takže, jaké to je u nás doma se sexem po padesátce? Kdykoliv si vzpomenem.
Třeba vloni jsme na tom byli s pamětí podobně jako průměrní Francouzi. Pravda, občas tu naši společnou paměť musela manželka trochu osvěžit.
Umí to skvěle.
PS: Někdy příště o stereotypech po padesátce
