Máte svou představu ráje? Prostředí, kde není zlo, ale kde naopak „vládne“ láska? I když o tom nemluvíme, protože by se nám někdo mohl smát, všichni o něčem takovém sníme.
Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“
Tu ho ten druhý okřikl: „Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen ke stejnému trestu. A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal.“ A řekl: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“
Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“ (Lukáš 23,39-43)
Dva muži, kteří byli ukřižováni s Ježíšem, byli skuteční lotři. Zločinci, možná bychom mohli říci recidivisté. Život druhých pro ně nic neznamenal. A přece jeden z nich, když vidí Ježíše, zatouží po změně. Možná si najednou vzpomněl na to, co slýchal jako dítě v synagóze.
Příběh tohoto zločince ukazuje na teologii spasení. Zatímco v judaismu (a také islámu) si ho člověk musí zasloužit dokonalým životem, v pojetí Ježíše ho jen musím přijmout a pak žít jako spasený člověk. Žít jako člověk, který se cítí být obyvatelem Božího království.
Ráj je určen těm, kdo o něj stojí. Ježíš nám ho nenutí. Rád do něj přijme každého, kdo po něm upřímně touží.
Pane Ježíši, věřím, že se setkáme v ráji. Ne, že bych byl tak dobrý já, ale protože jsi tak dobý Ty. Díky. Už se na Tebe těším.
Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.
Minulý díl: Odpusť jim
