Dnes se zastavíme u textu, který nevyznívá moc pozitivně. Ale i to patří k životu. A v tom je Bible jedinečná, že nás neučí zavírat oči před realitou a ani v nejmenším nás nevede k utíkání do světa snů a příjemných představ.
Žalm 90,10: Počet našich let je sedmdesát roků, jsme-li při síle, pak osmdesát, a mohou se pyšnit leda trápením a ničemnostmi; kvapem uplynou a v letu odcházíme.
Tato slova jsou ze Žalmu, jehož autorem je Mojžíš. Podle Bible se on sám dožil 120 let a zdá se, že až do poslední chvíle svého života byl vitální. V době, o které píše, že je dobou trápení, se stal vůdcem Božího lidu.
Proč Bůh čekal 80 let na okamžik, kdy Mojžíšovi svěřil tak náročný úkol, jako byla jednání s faraónem, vyvedení lidu z Egypta a pak přechod pouště? Proč tímto úkolem nepověřil někoho mladšího, kdo by měl více elánu a nadšení?
Domnívám se, že Mojžíš v tom věku pochopil, o čem je život. Už mu bylo jasné, jaké má pořadí hodnost. Už nebyl tak ambiciózní, jako když ve čtyřiceti zabil Egypťana, aby zachránil život hebrejskému otroku.
Když ho Bůh do této služby povolával, Mojžíš se bránil. Ale nakonec poslechl a ve svém stáří dokázal víc, než za celý předešlý život. Kdyby zůstal na poušti u svého tchána Jitra, dnes bychom o něm nic nevěděli.
Starší člověk je schopný předvídat rizika a také si více uvědomuje, že sám toho už mnoho nezvládne. Proto se obklopuje lidmi, se kterými by se mu dobře spolupracovalo. To samé udělal i Mojžíš. Navíc se naučil čerpat chybějící síly u Hospodina.
Záleží na nás, jak prožijeme stáří. Znám lidi, kteří ve chvíli, kdy odešli do důchodu, jen naříkají na nemoci, nedostatek peněz nebo na nezájem dětí... A pak znám důchodce, kteří jsou stále činní, pomáhají jiným a navíc jsou plní optimismu.
Mojžíš přijal v osmdesáti letech obrovskou zodpovědnost. Protože už nebyl nejmladší, věděl, kde hledat síly. A díky tomu mohl udělat víc, než někdo mnohem mladší.
Stal se mužem, u kterých nemusíme mít problém naplnit následující Boží výzvu: "Před šedinami povstaň a starci vzdej poctu. Boj se svého Boha. Já jsem Hospodin." (Leviticus 19,32)
