Dnes se ještě jednou zastavíme u stejného příběhu, jako před týdnem. Jen si ho přečteme v podání evangelia podle Marka.
Jednou v sobotu procházel obilím a jeho učedníci začali cestou mnout zrní z klasů. Farizeové mu řekli: "Jak to, že dělají v sobotu, co se nesmí!"
Odpověděl jim: "Nikdy jste nečetli, co udělal David, když měl hlad a neměl co jíst, on i ti, kdo byli s ním? Jak za velekněze Abiatara vešel do domu Božího a jedl posvátné chleby, které nesmí jíst nikdo kromě kněží, a dal i těm, kdo ho provázeli?"
A řekl jim: "Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu. Proto je Syn člověka pánem i nad sobotou." (Marek 2,23-28)
Když porovnáme zprávy Matouše a Marka, můžeme si všimnout dvou rozdílů. Marek vynechává "sobotní práci kněží" a místo ní vkládá slova: "Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu."
Co tím Ježíš říká?
Sedmý den týdne, který už při stvoření světa Bůh "požehnal a posvětil", byl jeho darem člověku. Měl se stát dnem, na který se člověk bude celý týden těšit. Nejen proto, že se v něm setká s Bohem, ale i proto, že bude mít dostatek času na setkání s rodinou a přáteli. Navíc to bude prostor pro odpočinutí od všední práce i možnost k načerpání nových sil.
Jenže my, lidé, dokážeme někdy u Božích darů dosáhnout toho, že místo radosti prožíváme dřinu, křeč a někdy až odpor. Není to nic nového. Matouš zaznamenal Ježíšovo zvláštní konstatování: "Na stolici Mojžíšově zasedli zákoníci a farizeové. Proto čiňte a zachovávejte všechno, co vám řeknou; ale podle jejich skutků nejednejte: neboť oni mluví a nečiní. Svazují těžká břemena a nakládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem…" (Matouš 23,1-4)
Při svém pobytu na naší zemi se Ježíš pokusil vrátit sobotě tu náplň, která by z ní znovu udělala čas plný radosti, vděčnosti a chval. Proto se v sobotu nebál uzdravovat. Kázal lidem o tom, že je Hospodin miluje a je ochotný jim nejen odpouštět jejich hříchy, ale také jim nabízí svou moc k proměně jejich životů.
Často v sobotu přemýšlím o slovech proroka Izajáše. Ten napsal, že biblická sobota se jednou dočká reformace: "Co bylo od věků v troskách, vybudují ti, kdo z tebe vzejdou, opět postavíš, co založila minulá pokolení. Nazvou tě tím, jenž zazdívá trhliny a obnovuje stezky k sídlům. Jestliže v den odpočinku upustíš od svých pochůzek, od prosazování svých zálib v můj svatý den, nazveš-li den odpočinku rozkošným, svatý den Hospodinův přeslavným, budeš-li jej slavit tak, že se vzdáš svých cest, že přestaneš hovět svým zálibám a nepovedeš plané řeči, tu nalezneš rozkoš v Hospodinu a já ti dovolím jezdit po posvátných návrších země a z dědictví tvého otce Jákoba tě budu živit." Tak promluvila Hospodinova ústa. (Izajáš 58,12-14)
Mám rád sobotní odpočinutí od běžných všedních starostí. Učím se ji správně prožívat už půl století. Sobota mi přináší radost. Přesto, když čtu o tom, že se sobota může stát rozkoší, vnímám, že ještě nejsem u cíle svého hledání.
