V dějinách Izraele hrála zvláštní roli “schrána úmluvy“. Byla to zvláštní truhla z akáciového dřeva, potažená zlatem. Uzavřena byla zlatým poklopem, na němž stáli dva cherubové, kteří byli vytepaní také ze zlata.
Uvnitř truhly bylo Desatero, nádobka s manou a Áronova hůl. Židé věřili, že tato truhla jim pomůže vyhrávat bitvy. Zapomněli, že to není “schrána úmluvy“, ale Bůh, kdo jim pomáhá v jejich bojích.
Tak se stalo, že v jedné bitvě prohráli a při útěku nechaly truhlu truhlou a ta se dostala do rukou nepřátel. Pelištejci ji slavnostně uložili v chrámu svého boha Dágona. Ráno ležela Dágonova socha na zemi, druhý den opět a dokonce byla bez hlavy a rukou. Navíc, obyvatelé města dostali zvláštní nemoc...
Pelištějci se velice brzy začali domlouvat, jak by se tohoto pro Izraelce posvátného předmětu zbavili. Posílali ji z místa na místo, ale všude přinášela nemoci a smrt.
1.Samuelova 6,1+2: Po sedm měsíců byla Hospodinova schrána na poli Pelištejců. Pelištejci svolali kněze a věštce a ptali se: "Co máme s Hospodinovou schránou udělat? Sdělte nám, jakým způsobem ji odeslat na její místo."
Nakonec “truhlu smlouvy“ poslali zpět Židům i s obětními dary, které měly zastavit pohromy, stíhající Pelištějce. Když “archa úmluvy“ dorazila na Izraelské území, zlo, které stíhalo židovské nepřátele, ustalo...
I nám hrozí, že osobní vztah s Bohem nahradíme obřady a posvátnými předměty. Pak nás může potkat totéž, co potkalo Židy. Přemýšlejme dnes, když slavíme den Božího odpočinku, zda je pro nás sobotní zastavení osobním setkáním s Bohem, nebo jen zvykem a tradicí. Bůh se s námi dnes chce setkat. Bylo by škoda, kdyby se mu to nepodařilo. Pozvěme ho na naši bohoslužbu i k nám domů.
