Často dostávám otázku: "Řekni mi, jak poznám, že je v mém nitru Ježíš? Jak poznám, že to není jen můj pocit, že to neříkají jen má ústa?" Myslím, že dobrou odpověď dává David ve 41. žalmu.
Dnes si postupně přečteme jeho první polovinu.
"Dobře je tomu, kdo má pochopení
pro lidi v nouzi a všelijak slabé.
Až na něj přijdou zlé časy, ochrání ho Bůh." (Žalm 41,2)
Pokud chci poznat, zda se v mém nitru zabydlel Ježíš, měl bych porovnávat jeho život s tím mým. Jistě, nikdy se mu nevyrovnám, jeho láska ale postupně začne proměňovat mé myšlení i emoce. Nedovolí mi přejít okolo chudáka bez toho, že bych mu podle svých možností nepomohl. Naučí mne mít "pochopení pro lidi v nouzi a všelijak slabé".
To ale není vše. Vedle toho budu mít také jistotu, že až se sám ocitnu v nouzi, tak mi mé jednání neoplatí člověk, ale samotný Bůh. Apoštol Pavel napsal v listu Židům nádherné zaslíbení: "Bůh není nespravedlivý, a proto nezapomene, jak jste se činem své lásky k němu přiznali, když jste sloužili a ještě sloužíte bratřím." (Židům 6,10)
Jeho slova korespondují s pokračováním Davidova Žalmu:
"Sám Hospodin mu bude vždy po boku,
život mu zachová a přidá pozemské štěstí;
útokům nepřátel ho nikdy nevydá." (Žalm 41,3)
Pokud si představíme, co vše prožil David v době, kdy se ho Saul snažil zabít, pak musíme smeknout před tím, co tu píše. Také si můžeme vybavit Davida, jak utíká před svým synem, který se rozhodl svého otce připravit o trůn a jistě by ho i zabil, kdyby se mu David dostal do rukou.
David ale ani v této chvíli není sám. Ví, že po jeho boku stojí Hospodin. Proto dává zdánlivě nesmyslný rozkaz: "S ohledem na mne jednejte s mládencem Abšalómem šetrně." (2. Samuelova 18,5) David velice dobře ví, že s Hospodinem po boku nemůže prohrát, proto se oprávněně bojí o život svého syna, který vyprovokoval vzpouru proti králi, který dostal své žezlo od samotného Hospodina.
Abšalóm nakonec umírá a David se vrací zpět na královský dvůr.
Při čtení Bible je třeba si dávat pozor, abychom nestavěli svou víru jen na jednom textu. Z toho jsou často velké problémy. Mnoho křesťanů věří, že když budou dbát na správnou "dietu", tak nikdy neonemocní. Tak si vykládají slib, který dal Hospodin Izraelitům na hranicích zaslíbené země. Zapomínají, že správná strava je jen jeden z faktorů zdraví. Je tu vliv genetiky, prostředí, stresy...
David přiznává, že i spravedlivý může onemocnět:
"Přijde-li na něj někdy nemoc, dá mu svoji sílu
a nové zdraví pro něj připraví." (Žalm 41,4)
Nemoci se nevyhýbají ani věřícím. Co dělat, když nemoc potká i nás?
Jednak bychom měli děkovat Bohu, že žijeme v takové části světa, kde si můžeme dovolit navštívit lékaře. Většina obyvatel naší planety takovou možnost nemá. Ve chvíli, kdy onemocním mohu svůj problém předložit Bohu. Mohu ho prosit o uzdravení, pokud je to jeho vůle. Mohu od něho žádat novou sílu k tomu, abych to vše, co mne potkalo, ustál.
Bůh může posilovat mou víru i v době, kdy jsem nemocný, prosím o uzdravení a ono nepřichází. Právě nemoc může být někdy součástí Boží školy.
