Mezi biblickými hrdiny, které obdivuji, je i Chana, maminka proroka Samuela. Přitom o ní nečteme, že by byla slavným válečníkem nebo manželkou krále. Dlouho byla dokonce bezdětnou ženou, což tehdy většina lidí považovala za Boží trest.
Zaujala mne jedna modlitba téhle statečné ženy: Chana se takto modlila: "Mé srdce jásotem oslavuje Hospodina, můj roh se zvedá dík Hospodinu. Má ústa se otevřela proti nepřátelům, raduji se ze tvé spásy." (1. Samuelova 2,1)
Pokud chceme pochopit důvod Chaniny radosti, musíme se vrátit na začátek jejího příběhu. Elkána, její manžel, si jako správný Žid přál potomka a dědice. Když zjistil, že je Chana neplodná, vzal si další manželku Peninu. Ta brzy otěhotněla a postupně svému manželovi porodila několik dětí.
Chaně začaly ještě horší časy. Penina ji neustále urážela a kde mohla, tam jí připomněla její handicap. Jednou, když opět putovali do Šílu, aby tam přinesli oběť Hospodinu, Chana prosila Boha o syna.
Její počínání sledoval velekněz Élí, který se domníval, že je opilá. Okřikl ji, ať se jde ze své opilosti vyspat. Chana se neurazila, ale vysvětlila mu, co ji trápí. Zahanbený Élí jí odpověděl: "Jdi v pokoji. Bůh Izraele ti dá, zač jsi ho tak naléhavě prosila." (1. Samuelova 1,17)
Bůh Chanu opravdu vyslyšel. Brzy se jí narodil malý Samuel. Vychovávala ho tak, aby mohl co nejdříve nastoupit do služby u Élího. Jednoho dne usoudila, že nastal vhodný čas, aby splnila slib, který dala Hospodinu: Porazili býčka a uvedli chlapce k Élímu. Chana řekla: "Dovol, můj pane, při tvém životě, můj pane, já jsem ta žena, která tu stála u tebe a modlila se k Hospodinu. Modlila jsem se za tohoto chlapce a Hospodin mi dal, zač jsem ho tak naléhavě prosila. Vyprosila jsem si ho přece od Hospodina, aby byl jeho po všechny dny, co bude živ. Je vyprošený pro Hospodina." (1. Samuelova 1,25-28)
Když odevzdala svého syna do péče velekněze, pronesla modlitbu, ve které hovoří o tom, že se raduje ze spásy, kterou našla u Hospodina. Žádné slzy, žádný pláč. Dala slib svému Bohu a teď ho konečně mohla splnit.
Chanino hrdinství vidím v tom, co udělala. Vyprošené dítě, po kterém tak moc toužila, dala Hospodinu, který ji zbavil její neplodnosti. Nevím, zda bych to dokázal, kdybych byl na jejím místě.
Na Chanině příběhu se mi ale líbí i Hospodinova reakce: Hospodin navštívil Chanu a ta otěhotněla a porodila tři syny a dvě dcery. (1. Samuelova 2,21) Chana se radovala z toho, že jí Hospodin dal syna. Radovala se i z toho, že mohla splnit slib, který dala svému Bohu.
A Bůh? Ten na její radost odpověděl tím, že jí daroval ještě pět dalších dětí. Už se na ni nikdo nemohl dívat jako na tu, která je pro svůj hřích prokletá. Měla šest dětí. Byla požehnaná od Hospodina.
