"Křesťanství je pro nevzdělané staré babky a primitivy." Tak se kdysi o mé víře vyjádřil učitel občanské nauky. Je jasné, že jsem se tomu bránil. Dnes bych s jeho hodnocením souhlasil, ale s podmínkou.
Souhlasil bych, kdybych mohl přidat jedno písmenko. To písmenko je velice důležité. Posuďte sami: "Křesťanství je i pro nevzdělané staré babky a primitivy." Dnes jsem dokonce hrdý na to, že mou víru může pochopit i malé dítě. K tomu, abych mohl věřit v Boha, nemusím vystudovat vysokou školu a zvládnout několik cizích jazyků.
David ve své písni zpívá:
"Bůh není hádankou těm, kdo ho uctívají,
ti netápou v Zákonech věčného." (Žalm 25,14)
Často se setkávám s lidmi, kteří jsou za začátku své cesty s Bohem. Mají obavy z toho, že nikdy nepoznají Bibli tak dobře, jako ti, kteří jsou podle nich na podobné cestě mnohem dál. Rád je povzbuzuji, ať se netrápí tím, jak daleko už na své cestě s Bohem došli, ale ať jdou trpělivě a vytrvale dál.
Důležité je to nevzdat a jít na cestě poznání Boha dál:
"Hospodine, stále tě vyhlížím,
provedeš mne přes všechny nástrahy." (Žalm 25,15)
Cesta s Bohem není závod. Není třeba neustále běžet vpřed. Když si nejsem jistý, jak dál, je dobré se zastavit a počkat, až mi Bůh ukáže jak dál. Pokud vím, že mám správný směr, pak mi nevadí ani překážky, které jsou přede mnou.
Není to snadné cesta. To poznal i David:
"Pohlédni na mne, také ty, můj Pane,
na moji samotu a na mé ponížení.
Jsem skoro na dně, svou vinou zavalen.
Ta škodolibá radost nepřátel,
ten jejich krutý výsměch!
Zachraň mne, Bože, od záhuby,
jsi poslední má naděje, ty přece nezklameš!" (Žalm 25,16-20)
Bůh mne předem upozorňuje, že se stanu terčem různých urážek a posměchu. Občas budu mít pocit, že jsem na dně. Ďábel se bude snažit mi připomínat všechny mé nezdary, aby mne srážel pocit viny. Bude mi namlouvat, že už ani nemá smysl prosit Boha o odpuštění...
Jak je dobře, že křesťanství není žádná složitá nauka. Bůh pro mne "není hádankou". Díky tomu nakonec odmítnu satanovo našeptávání a najdu novou odvahu přijít se svými problémy a starostmi k Bohu.
Bůh mne zná a vidí i do mého nitra:
"Hle, zde máš mé srdce na dlani,
je průzračné a čisté, čeká jen na tebe.
Celý tvůj národ, Bože, celý Izrael,
očekává tvé vykoupení!" (Žalm 25,21-22)
Bůh vidí v mém nitru i to, před čím já raději zavírám oči. Ví o každém mém hříchu. Před ním nic neukryji. Přesto mne má rád. Na to bych nikdy neměl zapomenout. Právě poznání Boží lásky je to, co ďáblovi nejvíc vadí. Proto se mi snaží namlouvat, že Bůh je zlý. Snaží se v mých očích udělat z mého milujícího Otce bezcitnou bestii.
Jsem rád, že mám spoustu přátel, kteří také vyhlíží svou záchranu u Boha. Navzájem se povzbuzujeme, když nám starosti brání dobře vnímat Boží lásku. Společně se také radujeme z každé překonané překážky a ďáblovy nástrahy.
