Včera jsem vzpomínal cikánku, která, když nedostala peníze, proklela mého kamaráda. Je docela možné, že my nikoho neproklínáme. Znamená to ale, že jsme nutně lepší?
On obrátí srdce otců k synům a srdce synů k otcům, abych při svém příchodu nestihl zemi klatbou. (Malachijáš 3,24)
Stvořitel varuje, že národ, který nevěnuje pozornost vztahům v rodinách, postihne kletba. Jinými slovy, vztahy v našich rodinách rozhodují o tom, v jaké zemi budeme žít. Můžeme si vybrat – buď požehnání nebo prokletí.
A teď k té cikánce. Možná, že jste ji ve své mysli odsoudili stejně jako já, když jsem o tom slyšel. Později se mi ale v mé mysli vynořila vzpomínka na slova apoštola Petra, který radí: „Neodplácejte zlo zlem ani zlořečení zlořečením, ale naopak žehnejte. K tomu jste přece povoláni a za to máte obdržet požehnání.“ (1.Petrův 3,9, B21)
Nevěřím, že by si někdo přál žít v prokleté zemi. Proto bychom měli věnovat pozornost textům, které ukazují, jak se můžeme prokletí vyhnout. Začít mám u sebe doma. Třeba tím, že ani v rozčílení nebudu nikomu z mých blízkých přát něco zlého. A až se to naučím, mohu pak okruh těch, kterým budu přát raději jen dobro, rozšiřovat.
Z vlastní zkušenosti vím, že to není snadné. Zvlášť, když zrovna mám pocit, že mi někdo ublížil. To se nežehná snadno. Z vlastní zkušenosti ale také vím, že to přesto není nemožné.
Bože, má ústa mnohokrát pronesla něco, co se podobá kletbě. Odpusť mi to a raději lidem v mém okolí žehnej. Díky.
Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.
Minulý díl: Ochrana před kletbou
