- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Vzpomínám si, jak se mne na vojně zeptal můj velitel: "Fürste, proč vy vlastně věříte v Boha?" V té chvíli a na tom místě jsem podobnou otázku nečekal.
Odpověděl jsem: "A proč vy vlastně v Boha nevěříte?"
"No to je snad přece jasné. Ne?" dostal jsem odpověď.
"Hm, když mně to jasné není. Proč?"
Po krátké odmlce jsem uslyšel: "Vždyť žádný Bůh není!"
"A jak to víte?" ptal jsem se dál. Pak jsem slyšel pár argumentů, které mne stejně nepřesvědčily..
Nedávno jsem na serveru Shekel.cz četl rozhovor s Tomášem Töpferem, mým oblíbeným hercem. David Fábry mu na závěr položil otázku: "Věříte v Hospodina?"
Pan Töpfer odpověděl: "Tak za prvé: Co je komu do toho. Židé mají jednu mimořádnou výsadu. Mohou s Hospodinem komunikovat přímo a ne prostřednictvím kněží. Je to komunikace intimní, takže za druhé: Do toho nikomu nic není. V tom se cítím být Židem."
V mládí jsem si myslel, že když budu mít dobré, silné a přesvědčivé argumenty, dokážu udělat z ateisty věřícího. Dnes už vím, že víra ani ateismus nejsou jen produktem a důsledkem pádných argumentů. Tahle oblast je formována také emocemi. Proto, když něco nechci, nepřesvědčí mne žádný argument.
Zeptáte-li se kamarádky mé ženy, proč udělala to nebo ono, možná od ní uslyšíte odpověď: "Protože se mi chtělo!" Myslím, že je to i nejvýstižnější a nejpoctivější odpověď na otázku z nadpisu. "Proč věřím? Protože se mi chce a protože pro to mám dostatek důvodů."
A pokud vám tahle odpověď nestačí, tak si ještě jednou přečtěte odpověď Tomáše Töpfera.
Další články autora |