Je všeobecně známý fakt, že v České republice ubývá křesťanů a naopak přibývají vyznavači třeba islámu, buddhismu a Svatého Grálu, vrací se staré germánské kulty a na vzestupu je i spiritismus a satanismus.
Jako křesťan občas přemýšlím nad tím, proč tomu tak je. Proč lidi přitahuje islám, new-age a další pro nás netradiční náboženství?
Určitě bych vše mohl přejít citací Bible, která opakovaně varuje před tím, že se něco takového bude dít "na konci času" a pak nad tím mávnout rukou. Jenže to by bylo příliš laciné gesto.
Když jsem o tom uvažoval, vzpomněl jsem si, jak jednou syn přijel z nějaké návštěvy a nadšeně vyprávěl, jak tam perfektně vařili. Ptal jsem se ho, v čem to bylo jiné a on mi odpověděl, že ve všem. Prostě, vařili tam líp.
Přiznám se, že se mne to trochu dotklo, protože doma se ve vaření střídáme a tak to bylo hodnocení i mého kuchařského umění.
Myslím, že podobné je to i v oblasti víry a náboženství. To co důvěrně známe, známe po té lepší i horší stránce. Známe klady i zápory. Když jsme ale někde jen na návštěvě, tak jsou nám ukazovány jen ty lepší stránky. Zde vidím jeden z důvodů přitažlivosti exotických náboženství.
Když jsem byl poprvé v Praze, byl jsem nadšený ze Staroměstského náměstí. Kamarád, který Prahu dobře znal, mi ty krásné domy ukázal i z druhé strany, která se turistům už neukazuje. A mé nadšení už nebylo tak nekonečné.
S něčím podobným se setkávám u lidí, kteří navštíví mou církev. Hovoří o tom, že se cítí jako mezi anděly nebo dokonce jako v ráji. A já jim pak vyprávím, že nejsme ani andělé a ani u nás není ráj, protože bych byl nerad, kdyby se jejich víra začala budovat na nějaké iluzi.
Otázkou je, jestli se stejně chovají i lobbisté těch náboženství, která u nás nemají takovou tradici, jako křesťanství. Když tato pro nás neznámá náboženství obdivujeme, není to s námi jako tehdy se mnou na tom Staroměstském náměstí, nebo se synem, který byl na obědě "u sousedů"?
A tak, než prohlásíme, že u sousedů vaří líp, dejme si více času, abychom poznali, jak se u nich vaří, když nečekají návštěvu. Možná pak více doceníme to, co máme doma.
Napsáno do rubriky "A co když žádný Bůh není?"
