V seriálu "Pořádek nebo anarchie" je před námi poslední paragraf biblického desatera o závisti, která může občas potrápit každého z nás.
Závidíte někomu něco, co sami nemáte?
Závidět je možné vlastně všechno:
- svobodní závidí ženatým, ženatí svobodným,
- chudí závidí bohatým peníze, bohatí chudým zase jejich klidný noční spánek,
- obyčejní lidé závidí těm významným slávu, slavní jim zase závidí možnost žít v soukromí.
Neteř přišla ze školy celá nešťastná, že asi není normální. Všichni ve třídě mají nějakou alergii, jen ona nic. A tak jim záviděla i tu alergii.
Ten problém je v nás
Přineslo už vaše dítě někdy ze školy pětku?
Jak to zdůvodnilo? Bylo to proto, že se neučilo? Protože prostě den před tím dalo přednost před školou třeba televizi nebo počítači?
Nebo slyšíte, že učitel dal nesrozumitelné otázky, vyvolával mimo pořadí, nebo...
Přiznáváme rádi svůj podíl na tom, co se nám nepovede? Dovolím si připomenout text z úvodních stránek Bible.
1.Moj.3,11-13: Bůh mu řekl: "Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?"
Člověk odpověděl: "Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl."
Proto řekl Hospodin Bůh ženě: "Cos to učinila?"
Žena odpověděla: "Had mě podvedl a já jsem jedla."
Je poznat, že jsme příbuzní s Adamem a Evou. I my se velice rádi vymlouváme na ty druhé. A pokud jsme křesťané, tak také vše svádíme na satana.
Podívejme se ještě na jeden biblický text. Tentokrát z Jakubova dopisu: "Každý, kdo je v pokušení, je sváděn a váben svou vlastní žádostivostí." (Jak.1,14)
Jakub nás upozorňuje na skutečnost, že náš největší nepřítel se ukrývá v nás samých. V našem nitru jsou skryté touhy, které nás svádí k tomu, abychom k jejich naplnění použili způsoby, které jsou nejen v rozporu s Božími, ale i těmi českými zákony.
Žádost je v nás. I hřích je v nás. Pokušení by nás nepřemohlo, kdyby v nás nebyla touha po něčem takovém.
Proto pozor na telenovely a podobně scestné a pochybné kulturní počiny, v nichž jsme masírováni k tomu, abychom věřili, že štěstí je v tom, co právě nemám, ale co má můj soused nebo přítel.
Jak tyto touhy popsal Bůh v posledním, desátém paragrafu své smlouvy s člověkem?
2.Moj.20,17: "Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu."
Tento paragraf odhaluje problém ukrytý hluboko v nás. Nejsou to podmínky a vnější pokušení, co v nás probouzí závist. Je to žádostivost, která je ukrytá hluboko v nás. Vzniká, pokud nemáme naplněnu niternou potřebu uctívání Boha, který je mocnější než my a který nás současně miluje. Proto hledáme něco, čím bychom tuto prázdnotu zaplnili.
Od okamžiku, kdy člověk v ráji uvěřil pomluvám, které šíří celým vesmírem satan, nastala změna smýšlení. Člověk se stává stále větším sobcem, který myslí jen na sebe.
Všichni velice dobře víme, co způsobuje používání plynů v ledničkách a při výrobě umělých hmot. Ozónová díra se zvětšuje...
Proč? Proč se lidstvo zatím v této oblasti neumí domluvit? Protože státníci musí, chtějí-li zůstat u moci, naslouchat volebním preferencím. Nebo proto, že nejsme ochotni platit dražší ledničky či madrace do postelí... Ať za naše pohodlí raději zaplatí naše děti a vnuci...
K čemu se zavazuje Bůh v posledním paragrafu své smlouvy?
KDYŽ MI DOVOLÍŠ, ABYCH SE STAL TVÝM BOHEM,
- ZBAVÍM TĚ ZÁVISTI, SŽÍRAVÉ TOUHY PO TOM, CO TI NEPATŘÍ!
- ZBAVÍM TĚ SOBECKÉHO ZAMĚŘENÍ NA SEBE SAMA.
Už jste někdy uvažovali o tom, co skutečně potřebujete ke svému životu? Dá se žít bez auta? Bez televize? Bez počítače? Bez skříně plné oblečení? Bez kreditní karty? Bez dovolené v Řecku? Bez ...
Je spousta věcí, které si kupujeme, ale které moc nevyužíváme, protože v honbě za penězi na další nepotřebné věci nemáme čas využívat to, co už máme...
Apoštol Pavel napsal sám o sobě:
Fil.4,11-12: Ne že bych si naříkal na nedostatek; naučil jsem se být spokojen s tím, co mám. Dovedu trpět nouzi, dovedu mít hojnost. Ve všem a do všeho jsem zasvěcen: být syt i hladov, mít nadbytek i nedostatek.
Pavel prožil v praxi to, co Bůh slibuje v desátém přikázání. Vpustil Ježíše do svého srdce. Dovolil Bohu, aby naplnil potřeby jeho duchovního života. A sytost v duchovní oblasti pak způsobila, že odezněly touhy, kterými se dříve snažil zaplnit svou duchovní prázdnotu, niternou žízeň, hlad ducha.
Kde vzít sílu ke změně?
Stává se vám, že jdete večer spát a najednou si uvědomíte, kolik jste ten den věnovali času zbytečnostem?
Netoužíte se zbavit konzumního způsobu života, ve kterém vás vaše sobectví neustále popohání dál a dál až do vyčerpání?
V jednom z příštích pokračování budeme společně přemýšlet o tom, jaký vztah má k zákonu jeho autor – Bůh – Ježíš Kristus. Co říká o roli zákona v životě svých následovníků?
Deváté a desáté přikázání nás přivádějí ke smutnému zjištění. Sami nejsme schopni zvládnout svůj jazyk a své skryté touhy a vnitřní žádosti.
Co s tím?
V předchozích částech jsme uvažovali o tom, že je to Bůh, kdo přichází, aby naplňoval naše duchovní i tělesné potřeby. Je to Stvořitel vesmíru, který nám nabízí, že s námi uzavře pro nás velice výhodnou smlouvu.
Apoštol Pavel takovou smlouvu s Bohem uzavřel. Když hodnotí svůj život, své zápasy, vítězství i prohry, říká: Fil.4,13: Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu.
Stejnou smlouvu můžeme s Bohem uzavřít i my. Bůh nám dnes nabízí stejné podmínky, jaké dostali osvobození otroci z Egypta i apoštol Pavel. Je jen na nás, zda odpovíme kladně.
To je pro dnešek vše. Příště se začneme zabývat otázkou, jaký vztah má k biblickému Desateru Ježíš. Do té doby Vám přeji Boží ochranu a požehnání. Přeji vám co nejméně závisti a místo ní raději pohodu a lásku ve vašem nitru.
