Tetrarcha Herodes slyšel o všem, co se dálo, ale nevěděl, co si má myslit, poněvadž někteří říkali, že Jan vstal z mrtvých, jiní, že se zjevil Eliáš, a jiní zase, že vstal jeden z dávných proroků.
Herodes řekl: „Jana jsem přece dal stít. Kdo to tedy je, že o něm slyším takové věci?“ A přál si ho vidět. (Lukáš 9,7-9)
Herodes si přál vidět Ježíše. Proč? Možná ho trápilo svědomí a přál si, aby to byl Jan Křtitel. Nedávno ho nechal v opilosti popravit a když pak vystřízlivěl, pochopil, že to byla chyba.
Panovník toužil po setkání s Ježíšem, neměl však správnou motivaci. Jeho touha se naplnila až v den Mesiášovy smrti. Jenže toto setkání Herodovi nijak neprospělo. Nesetkal se totiž s Ježíšem proto, že by ho hledal, ale proto, že jej měl soudit.
Herodes zapomněl, že to jednou bude Ježíš, kdo ho bude soudit a až se setkají na posledním soudu. Tam však nepůjde o život časný, ale o ten věčný. Pokud posuzujeme jeho jednání a jeho neochotou pokořit se před Ježíšem a uznat jeho božskou autoritu, můžeme se domnívat, že se panovník o věčnost připravil svou pýchou a nabubřelostí.
Tento příběh nás upozorňuje na nebezpečí, že při touze setkat se s Bohem pouhá zvědavost nestačí. Evangelia píšou, že Ježíše doprovázely zástupy lidí. Setkali se s Ježíšem, viděli zázraky, mnozí byli zázračně nasyceni nebo uzdraveni. A přece, když byl později Ježíš zajat a souzen, obrovský zástup lidí křičel: „Ukřižuj ho!“
S Bohem se jednou setká každý člověk. I já. Už dnes ale rozhoduji o tom, zda ho potkám jako soudce, nebo Spasitele.
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
