Proč Bůh nezruší církev?

Cestou do Prahy jsme se v kupé rychlíku bavili o tom, co děláme v zaměstnání. Když jsem řekl, že jsem pastor, spolucestující prohlásil: “Kdybych já byl Bůh, tak to první, co bych udělal, by bylo zrušení církve. Jak se Ježíš může dívat na to, co lidé udělali s jeho učením?“

Díky tomu, co dnes lidé slyší o církvi a také díky tomu, jak se o svém Bohu často vyjadřují samotní křesťané, mnoho lidí Boha odmítá. "Věřím, že někde ve vesmíru musí být Bůh - absolutní vesmírná inteligence. Ale nevěřím, že je to ten starý, šedivý, nemohoucí dědeček, co sedí na obláčku a hongá nohama, jak mi o něm vyprávěla moje babička..." svěřil se před léty student astronomie ve vlaku mému tátovi.

Mnozí lidé odmítají věřit, protože se díky svým křesťanským příbuzným a známým setkali spíš s boží karikaturou, než se skutečným Bohem.

Kamarád Pavel našel na půdě Bibli své prababičky. Jeho rodiče byli ateisté. Díky členství v KSČ měli vysoké společenské postavení a tak při výchově u nich nebylo místo pro náboženství. Víru v Boha považovali za přežitek.
Pavel znal názory svých rodičů. Proto jim o svém nálezu nic neřekl a začal tajně číst. Shodou okolností začal evangeliem podle Jana. Když dočetl tento životopis Ježíše Krista, pochopil, že konečně našel to, co hledal. Našel někoho, kdo si zaslouží jeho úctu a obdiv.
Začal hledat lidi, kteří to cítí stejně jako on. Při tom dál četl Bibli a poznával původní biblické křesťanství. Se svou kamarádkou začali jezdit do vedlejšího města, kde je nikdo neznal. V kostele tam působil mladý kněz. Sjíždělo se za ním mnoho mladých lidíz okolí a on jim pomáhal poznávat taje křesťanství.
Jednoho dne dostal Pavel odvahu oslovit mladého faráře osobně. Měl totiž několik otázek, se kterými si nevěděl rady. Asi nejvíc mu vadilo, že v učení církve našel body, které byly v přímém protikladu s tím, co říkal Ježíš. Ptal se třeba, proč si kněz nechá říkat „velebný otče“, když Kristus jasně prohlásil:“A nikomu na zemi nedávejte jméno `Otec´: jediný je váš Otec, ten nebeský.“ Odpověď, kterou dostal, ho neuspokojila a tak začal hledat jiné společenství věřících.
Když jsme se poprvé setkali, znal už všechny církve, které tehdy působily v Brně. Prožil při tom zklamání z toho, že v každé z nich narazil na tradice, kterým byla dávána přednost před samotným učením Ježíše Krista. A co bylo pro něj ještě horší, mnohé tradice odváděly pozornost lidí od Ježíše ke starým pohanským kultům.

O stejném problému hovoří i Ježíš Kristus: "...marně mě uctívají, neboť učí naukám, jež jsou jen příkazy lidskými." (Bible, evangelium podle Matouše 15) Dopředu varuje před tendencí svých následovníků zaměňovat skutečné křesťanství za lidské tradice, velice často převzaté z pohanství.

Na jiném místě v Bibli můžeme číst: “Sedm žen se chytí jednoho muže v onen den. Řeknou: ´Budeme jíst vlastní chléb a odívat se vlastními šaty, jenom ať se jmenujeme tvým jménem, zbav nás naší potupy.´" (Izajáš 4) Velice výstižný popis situace v dnešním křesťanství. Mnoho lidí i církví jednají podle hesla: "Ježíši, chceme jen tvé jméno, vše ostatní už si uděláme po svém."

V patnácti letech jsem poprvé v životě ochutnal halušky s brynzou. Bylo to na výletě do Tater. Jídlo, které nám tehdy donesl číšník na talířku, se nedalo jíst. Nemohl jsem pochopit, jak může být něco tak odporného slovenským národním jídlem. Tento názor mi vydržel víc jak třicet let.
Pak se jednou stalo, že syn vařil oběd. Rozhodl se právě pro halušky s brynzou. Z kuchyně se po chvíli začala linout vůně smažené cibulky, pak se přidávaly další vůně. Nakonec už jsem měl takovou chuť, že jsem se nemohl dočkat, až začne zvát ke stolu.

Podobné je to u mnoha lidí s jejich zkušeností s křesťanstvím. Ochutnali něco, co se jen vzdáleně podobá Ježíšovu učení. Ve skutečnosti tedy neodmítají křesťanství, ale odmítají karikaturu Boha a karikaturu křesťanství.

Chcete poznat skutečné křesťanství? Vraťte se k evangeliím. Křesťanem se člověk nestává vstupem do církve, ale přijetím Ježíše Krista. Proto si první křesťané začali říkat KRISTOVCI.

Proč Bůh nezruší církev? Jedno moudré lidové přísloví říká: "Boží mlýny melou pomalu, ale jistě!" Bůh nejedná ukvapeně. Má svůj čas. Až ten čas nastane, začne účtovat nejen s církví, ale i s každým z nás.

PS: Kdyby se křesťané drželi principů popsaných v evangeliích, nemuseli by dnes řešit například skandály se zneužíváním dětí. Ale k tomu se dostanu příští týden.