Minule jsem vzpomínal mého tchána. Nedávno oslavil devadesátiny. Zatímco jeho myšlení funguje v pohodě, s jeho tělem je to trochu horší. Špatně slyší, téměř nic nevidí a chůze je také stále složitější. Přesto jsem rád, že ho stále ještě mám a mohu naslouchat jeho životním příběhům i moudrosti, kterou za těch devět desetiletí života nastřádal.
Tchán je živým důkazem pravdivosti toho, co také napsal Šalomoun.
"A když někdo žije třeba sto let,
ať se raduje z každého dne,`
ale ať pamatuje i na dny,`
kdy se začne nad životem stmívat,`
neboť i těch bude dost.
Všechno co přijde, je pomíjivé." (Kazatel 11,8)
Podobnou myšlenku už jsme v knize kazatel četli několikrát. Pokud chceme být šťastní a spokojení, pak se musíme naučit "vychutnávat" každý den to dobro, které nám život přináší. Nemá smysl čekat na to, až přijde to skutečné pravé štěstí, které jsme si vysnili. Mohlo by se nám totiž stát, že bychom zemřeli dřív, než zažijeme alespoň něco z toho, o čem celý život jen sníme.
Šalomoun přidává nový rozměr. Upozorňuje nás na to, že od určitého okamžiku "se začne nad životem stmívat". U někoho to může začít tím, že v padesáti najednou zjistí, že má při čtení knížky krátké ruce. Jiný zase pochopí, že ti mladí mu při fotbale utíkají stále více než dřív. Šediny můžeme přikrýt barvou, ale jednou nás i to barvení vlasů přestane bavit.
Život je krásný. Proto se z něho máme radovat, pokud je krásný. On totiž někdy dokáže být i krutý. S věkem narůstá pravděpodobnost, že toho krásného a bezproblémového bude ubývat a přijdou nové problémy, komplikace i zdravotní indispozice. Prostě, vystiženo slovy krále Šalomouna, přijde období, kdy "se začne nad životem stmívat". Už to nebude stejné jako dřív. Najednou zjistíme, že na to, co jsme dřív zvládli za jedno odpoledne, nám nestačí ani celý den...
Mladý člověk si neuvědomuje, že jednou zestárne. Nepřipouští si, že může ztratit sluch, zrak, čich nebo i chuť k jídlu. Má pocit, že vše bude stále takové, jako teď. Proto je dobře, že většina z nás začne prožívat stmívání. Pokud ho zaregistrujeme a správně vyhodnotíme, tak si začneme ještě více vychutnávat to dobré, které ještě zůstane.
Životní stmívání má ještě jeden účel. Je to čas, který můžeme využít k tomu, abychom si srovnali vztahy s našimi nejbližšími a také s Bohem. Pokud jsme moudří, tak se pro nás toto stmívání stane dobou, kdy přehodnotíme své životní priority a začneme jednat podle Ježíšových slov, která pronesl v jednom svém kázání: "Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno." (Matouš 6,33)
V poslední době se často setkávám s lidmi, kteří pomalu končí svůj život. Jedni toto období prožívají v panice a s hrůzou v očích. Jiní se s tím dokážou smířit, a proto se radují z každého dne, který jim Bůh přidal k životu. Sleduji, jak se vypořádávají s tím, co je čeká. Snažím se jim naslouchat a učit se od nich. I v mém životě už začalo stmívání. Nechci, aby na konci mé cesty byl zmatek a zoufalství. Přál bych si odejít s klidnou důvěrou v mého nebeského Otce. Proto ji chci budovat i dnes.
