Potom je vyvedl až k Betanii, zvedl ruce a požehnal jim; a když jim žehnal, vzdálil se od nich a byl nesen do nebe. ...
Oni před ním padli na kolena; potom se s velikou radostí vrátili do Jeruzaléma, byli stále v chrámě a chválili Boha. (Lukáš 24,50-53)
To poslední, co slyšeli od svého Mistra, byla slova požehnání. Nejspíš to bylo „Áronovské požehnání“, které Stvořitel učil svůj lid vyslovovat při slavnostních okamžicích: »Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.« (Numeri 6,34-25) Když dozněla slova požehnání, Ježíš začal stoupat vzhůru a po chvíli se jim ztratil z očí.
Všichni „požehnaní“ Ježíšovi následníci se vrátili zpět do Jeruzaléma, kde „chválili Boha“. Místo truchlení nad tím, že jejich Pán odešel, se radují z toho, že mají konečně jasno. Konečně pochopili, proč musel na naši Zemi přijít Mesiáš. Cílem jeho mise nebylo osvobození Židů z římské okupace. Ježíš měl mnohem větší cíl – přišel, aby přinesl svobodu od hříchu a zla. Tu svobodu nenabízí jen Židům, ale každému člověku, který po ní touží a má touhu ho chválit jako svého Pána.
I my můžeme Boha chválit a velebit „v chrámě“. Tehdy to byl ten v Jeruzalémě, kde se Židé setkávali s Hospodinem, dnes je chrám všude, kde se vnímáme blízkost Stvořitele.
V nebi neustále zní nebeské chvály. Může je zpívat každý obyvatel vesmíru, který si uvědomuje Boží moc i lásku. Život na naší hříšné planetě není snadný. Pokud přijmu požehnání, mé neklidné srdce naplní Ježíšův pokoj a z mých úst pak budou znít nebeské chvály. Pokud chceš, můžeš se přidat.
(Poslední díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
Děkuji všem, kteří spolu se mnou celý rok přemýšleli o životě Ježíše Krista podle Lukášova evangelia. Přeji Vám, ať Vás i Vaše blízké Ježíš provází svou ochranou i požehnanáním i v tom roce příštím.
