Kdybyste Katku s malým Kristiánem potkali na ulici, považovali byste ji nejspíš za vzornou mladou maminku a ani by vás nenapadlo, že je to žena, které před pár týdny Václav Klaus udělil milost.
Katka prožívala spokojené dětství. Její nevlastní otec se o ni staral lépe jak ten vlastní a tak právě jeho považovala za skutečného tátu. Po základní škole nastoupila na střední a zdálo se, že má před sebou skvělou budoucnost.
Jednou se chystali s tátou ve dvou na výlet autem. Sliboval jí to už dlouho a tak se těšila. Jenže to zase nevyšlo a táta odjel sám.
Domů se už nevrátil. Zemřel při autonehodě. Katka se z toho zhroutila. Brala to jako znamení osudu, že její život nemá smysl. Nakonec se chytla party narkomanů a začal její strmý pád do hlubin. Vykašlala se na školu i na své nejbližší.
O tom, co bylo v dalších letech, kdy pro ni hlavní starostí bylo, jak sehnat peníze na další dávku, ví jen ona a Bůh. Měla svůj svět, který dokáže pochopit snad jen ten, kdo si, podobně jako ona, hrábnul až na dno.
Za "drobné trestné činy" byla později odsouzena k odpracování 250 hodin obecně prospěšných prací. Jenže ji tehdy nějaký soud nezajímal a trest nenastoupila.
Na jaře roku 2008 za to byla odsouzena k odnětí svobody v délce 125 dnů. Výkon trestu nastoupila na Mikuláše. Ve věznici zjistila, že je těhotná a začátkem února 2009 jí kvůli tomu byl trest přerušen.
Šedesát šest dnů ve vězení měla o čem přemýšlet. Těhotenství změnilo její pohled na život. Ten dostal najednou nový smysl a cíl. Rozhodla se skončit s drogami i s partou a po propuštění se vrátila k mámě. Začátkem loňského července se narodil malý Kristián a odhodlání začít znovu bylo ještě silnější. Spolu s mámou, která má také jméno Kateřina, se učila starat o svého syna. Sblížily se a znovu našly ztracený vztah.
Protože jí zbývala ještě necelá polovina trestu, podala k soudu žádost o prominutí trestu, ale ta byla letos v dubnu zamítnuta. Čtrnáct dnů po zamítnutí žádosti se rozhodla napsat Václavu Klausovi prosbu o milost. Na internetu našla adresu kanceláře pana prezidenta a pak s mámou na počítači napsaly stručnou žádost. Dopis odeslaly a čekaly.
Reakce lidí v jejich okolí byly různé.
Jedni je podporovali, věřící se za ně modlili, nevěřící drželi palce.
Našlo se ale i dost takových, kteří jim svými řečmi brali naděje. Tvrdili, že bez právníků (na které obě Katky neměly peníze) a bez protekce, jejich žádost skončí v koši prvního hradního úředníka, který ji vytáhne z obálky. A tak dcera s mámou chvílemi doufaly a pak zase propadaly beznaději.
Dny utíkaly. Jednoho dne přinesla pošťačka obálku s doručenkou. Jenže místo milosti přišel dopis s oznámením, že v den prvních narozenin malého Kristiána má Katka znovu nastoupit k výkonu trestu a odsedět si jeho zbývající část.
Pořád ještě doufaly, ale jejich naděje pomalu slábly.
21.června odpoledne jim telefonoval kamarád: "Slyšely jste to. Právě to hlásili. Pan prezident udělil milost desíti lidem a bylo mezi nimi i Katčinou jméno!"
Skoro tomu, že se stal tenhle zázrak, nemohly uvěřit.
Skutečně Katka uvěřila, až když v ruce držela odpověď z kanceláře pana prezidenta. Teprve potom propukla radost nejen doma, ale i mezi přáteli, kteří na ně celou dobu mysleli.
Když jsem nedávno obě Katky poznal a slyšel od nich tenhle příběh, musel jsem v duchu před Václavem Klausem smeknout. Ne, nemyslím si, že čte osobně všechny žádosti o milost, které přijdou na jeho adresu. Ale dokázal si i pro tuto oblast vybrat velice citlivé poradce.
A Katka?
Té mladší přeji, aby využila šanci, kterou díky milosti dostala, a stala se dobrou maminkou malému synovi. Jeho start do života nebyl zrovna nejšťastnější a ale spolu mohou udělat vše pro to, aby v jejich případě platilo "konec dobrý, všechno dobré".
Té o něco starší Katce přeji, aby si vychutnávala to, že je babička, která má krásného vnoučka.
Tak, to je příběh jedné prezidentské milosti.
