“Koho budeš volit“, zeptal jsem se mámy, když jsem jí před pár dny telefonoval. “Volit nebudu, kdybych ale šla volit, tak komunisty.“
V první chvíli to byl pro mne šok. Snažil jsem se to ale nedat najevo. Zajímalo mne, jaké k tomu má důvody. Hovořila o tom, že za socialismu měli všichni práci, každý dostal byt atd...
Nechal jsem ji mluvit a když skončila, tak jsem se jen zeptal: “Pamatuješ si ještě, jaký důchod měli tvoji rodiče? Myslíš, že se dnes s tátou máte hůř?“ Změnili jsme téma a bavili se o tom, co přinesl končící den. Takové ty běžné všední radosti i starosti. Nakonec jsme si popřáli dobrou noc a šli spát.
O čtrnáct dnů později přijeli rodiče na návštěvu. Mimo jiné jsme se zase bavili i o volbách. Máma povídala, že k volbám nakonec asi půjde. Mezi volebními letáky našla reklamu strany Miloše Zemana. Když si prohlížela seznam kandidátů ve Zlínském kraji, rozhodla se, že pokud v pátek půjde k volbám, dá svůj hlas právě jim.
V poslední době se na tomto blogu hodně psalo o vztahu mezi starými a mladými. Začalo to videoklipem Mádla a Issové, ve kterém vyjádřili své pocity ze staré generace. Není třeba se na ně zlobit. Kdybychom měli jejich roky, možná bychom nebyli jiní. Raději bychom měli přemýšlet, co můžeme udělat pro zlepšení vztahů mezi generacemi.
V padesáti už nejsem mladý, ale ještě se nepovažuji za starého. Nemyslím si, že staří jsou tak hloupí, že se sami neumí rozhodnout. Není třeba je přemlouvat a manipulovat s nimi. Jen někdy potřebují správně nastavit zrcadlo svých zkušeností. Připomenout některá životní období. A v tom jim můžeme pomoci.
Jednou z vlastností naší paměti je, že rádi zapomínáme na to zlé a raději si připomínáme to dobré. Proto je zdravé rodičům před volbami připomenout, jak žili před třiceti nebo padesáti lety. Nejen to příjemné, na co rádi vzpomínají, ale i to, co my známe jen z jejich vyprávění a na co se snaží zapomenout. To, co by byli rádi, kdyby se nikdy nestalo.
Lidové přísloví říká: “Moudrému napověz, hloupého trkni!“ Jsem rád, že mé mámě stačí napovědět. Při mé výchově mi často musela napovědět a když bylo třeba, tak mne s tátou i trkli. Je fajn mít v padesáti mámu i tátu. Každý den za to děkuji. To, jak budou volit, nechávám na nich. Je to jejich volba a na našich vztazích to nic nezmění.
Važme si “báby i dědka“. Važme si rodičů i rodičů našich rodičů. Bez nich bychom tu nebyli. Bez nich bychom ani nebyli to, co jsme. To oni nás učili základním znalostem i návykům. Díky nim máme na co navazovat. Nebojme se jim občas nastavit zrcadlo a věřme, že se správně rozhodnou i bez našeho přemlouvání. Dejme jim stejnou svobodu, jakou dali oni nám, když nás před léty s chvějícím se srdcem vypustili do světa dospělých.
