Palác Izraelského krále má jedinečné postavení mezi všemi královskými sídly. Podle autora 48. žalmu v něm totiž přebývá Hospodin. Jeho přítomnost je zárukou bezpečí pro každého, kdo bydli v Jeruzalémě.
Pro Židy je Jeruzalém srdeční záležitostí. V dobách Davida a Šalomouna byl nedobytným městem. Autor žalmu připomíná, díky komu se město stalo symbolem bezpečí. V době, kdy Židé uctívají Hospodina a odmítají se klanět pohanským božstvům, chrání jejich město samotný Bůh:
"Králové se smluvili a chtěli dobýt město,
jen pouhý pohled je zahnal na útěk.
Padl na ně strach jak na ženu, když rodí,
třásli se a kvíleli, svíjeli se v křeči.
Východní vítr zahnal jejich lodě,
na pobřeží se vůbec nedostali." (Žalm 48,5-8)
Bůh má stejnou moc i dnes. Jen nás nemusí chránit před "králi tohoto světa", ale ochraňuje nás před daleko silnějším nepřítelem - před silami zla – démony i jejich pánem, samotným ďáblem. Pokud ale svěříme své bezpečí i budoucnost Bohu, pak se nemusíme bát, že by nás někdo vyrval z jeho rukou.
Líbí se mi Jakubova rada: "Podřiďte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám." (Jakub 4,7) Pokud chci bojovat se zlem, nemám se do tohoto boje pouštět sám. Nebojujeme totiž proti slabému nepříteli. Apoštol Petr dává podobou radu jako Jakub, ale přidává vysvětlení, s kým se utkáváme v takovém boji. Píše: "Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako `lev řvoucí´ a hledá, koho by pohltil." (1. Petrův 5,8)
Člověk se s tímto nepřítelem utkal poprvé v ráji. Protože nevolal o pomoc ke Stvořiteli, tak prohrál. Naletěl na sladké řeči ďábla, který se tvářil jako přítel. Petr nás varuje. Ďábel je jako lev a nejde mu o nic jiného, než aby nás pohltil. Kralický překlad to vyjadřuje jadrněji: "Střízliví buďte, bděte; nebo protivník váš ďábel jako lev řvoucí obchází, hledaje, koho by sežral." Petr pokračuje ve své radě dál: "Vzepřete se mu, zakotveni ve víře, a pamatujte, že vaši bratří všude ve světě procházejí týmž utrpením jako vy. A Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu, po krátkém utrpení vás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ." (1. Petrův 5,9-10)
Při boji se zlem se mi občas zdá, jako bych ztrácel půdu pod nohama. Je to vždy, když přestávám spoléhat na Boží pomoc a chci to zvládnout sám. Je to podobná situace, v jaké se ocitnul Petr, když šel po vodě k Ježíši. Dokud se díval na Ježíše a spoléhal na jeho moc, bylo vše v pořádku. Pak se na chvíli ohlédl, aby zjistil, jak na jeho odvahu reaguji ostatní. Najednou si uvědomil, jaké vlny jsou všude okolo: Ale když viděl, jaký je vítr, přepadl ho strach, začal tonout a vykřikl: "Pane, zachraň mne!" (Matouš 14,30)
V boji se zlem mám k dispozici moc, kterou mi nabízí Bůh. Pokud tuto moc využiji, zažiji podobné zázraky, o kterých jsem zatím jen četl v Bibli. Něco takového prožil i autor 48. žalmu a proto píše:
"Co jsme znali jen z pověstí,
měli jsme před očima,
zde ve tvém městě, jež sis vyvolil
a upevníš je na věky." (Žalm 48,9)
