Už víc jak půl století si o vánocích připomínám babiččiny vzpomínky na dětství. Pocházela z chudé rodiny. Se sourozenci chodili o vánocích k těm bohatším zpívat koledy, za které dostávali výslužku. Z toho, co vykoledovali, jim pak maminka uvařila štědrovečerní večeři.
Vyprávěla o tom, jak je sedlák vyhnal bez výslužky a ještě je častoval nadávkami. Uspěli spíš u lidí, kteří na tom byli jen o trochu líp, než oni.
Moudrá rada
Proč na to vzpomínám? Myslím, že v tom koledování je skutečný duch Vánoc. Princip obdarovávání můžeme vysledovat v nejveselejším židovském svátku "purim", který Židé začali slavit poté, co bylo zázračně zažehnáno nebezpečí genocidy jejich národa.
Když židovský vůdce Mordokaj vyhlašoval tento svátek, mimo jiné Židům přikázal, aby "je slavili jako dny radostného hodování a aby posílal jeden druhému dárky a chudým dary." (Ester 9,22)
V Mordokajových slovech je velká moudrost. Obdarovávání lidí, kteří jsou chudší než já, mne učí vděčnosti. Zjišťuji, že jsem vlastně bohatý, protože mám něco, o co se mohu dělit.
A co ty "malé dárky" v rodině? Díky nim mi nehrozí, že se přidám k těm, kdo si kupují "vánoční štěstí" na dluh a pak mají problém se splácením.
O Vánocích jde víc o to být spolu, než o velikost a množství dárků. Láska se nedokazuje dary a pokud to po mně někdo vyžaduje, pak mne vlastně nejspíš ani nemiluje.
Vděčnost
Křesťanské Vánoce vznikly v době, kdy se křesťanství dostalo z území Izraele do míst, kde bylo v době zimního slunovratu uctíváno Slunce jako dárce života. Křesťané se chtěli odlišit, a proto si začali ve stejné době připomínat narození svého Spasitele. (Na termínu nezáleželo, stejně neznali přesné datum jeho narození.)
Právě díky Ježíši totiž může podle Bible každý člověk získat věčný život. Sami si ho nejsme schopni zajistit ani koupit. Věčnost je dar. Nemůžeme ji zaplatit, ale můžeme projevit vděčnost.
Jak? Ježíš říká: "Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili." (Matouš 25,40) Ježíši Kristu nemám co dát. Mohu ho ale "obdarovat" tím, že nevyženu žádného "koledníka", ale připravím si pro chudé bohatou výslužku.
O vánocích vzpomínáme narozeniny Ježíše Krista. Možná je na místě otázka: "Neměl bych dnes večer pozvat i oslavence?"
A možná by nemuselo zůstat jen u toho Štědrého večera.
Přeji pokojné Vánoce.
