Dnes si nejdříve uděláme malou exkurzi do doby, kdy Abrahamovi potomci putovali po dlouhém otročení v Egyptě do zaslíbené země. Museli procházet krajinou, která k nim nebyla přátelská. Národy, které v ní bydlely se právem bály o své území.
Po čtyřiceti letech putování konečně vstoupili na půdu země, kterou Bůh slíbil jejich praotci Abrahamovi. Před nimi stálo Jericho - mohutně opevněné město, které vypadalo jako nedobytné.
Obyvatelé Jericha se domnívali, že se jim nic nemůže stát. Hradby byly pevné a měli i dostatek potravin a pitné vody. Bůh to ale viděl jinak. V knize Jozue je napsáno: Jericho se před Izraelci důkladně uzavřelo; nikdo nevycházel ani nevcházel.
Ale Hospodin řekl Jozuovi: "Hleď, vydal jsem ti do rukou Jericho i jeho krále s udatnými bohatýry.
Vy všichni bojovníci obejdete město vždy jednou kolem. To budeš dělat po šest dní. Sedm kněží ponese před schránou sedm polnic z beraních rohů.
Sedmého dne obejdete město sedmkrát a kněží zatroubí na polnice. Až zazní táhlý tón z beraního rohu, jakmile uslyšíte zvuk polnice, vyrazí všechen lid mohutný válečný pokřik. Hradby města se zhroutí a lid vstoupí do města, každý tam, kde právě bude". (Jozue 6,1-5) Díky Bibli víme, že vše dopadlo přesně tak, jak dopředu slíbil Hospodin.
Podívejme se nyní zase do Pavlova listu Římanům: "Všude se ví o vaší oddanosti evangeliu. Mám z vás proto radost a přeji si, abyste byli moudří v dobru a nezkušení ve zlu.
Bůh pokoje brzo srazí satana pod vaše nohy.
Milost Ježíše, našeho Pána, buď s vámi." (Římanům 16,19-20)
Pavel své přátele v Římě ubezpečuje o tom, že satan bude brzo poražen. Jak to může vědět? Je to prosté. Stačilo, aby si přečetl evangelium podle Lukáše, který v něm popisuje následující příhodu: Těch sedmdesát se vrátilo s radostí a říkali: "Pane, i démoni se nám podrobují ve tvém jménu."
Řekl jim: "Viděl jsem, jak satan padá z nebe jako blesk. Hle, dal jsem vám moc šlapat po hadech a štírech a po veškeré síle nepřítele, takže vám v ničem neuškodí. Ale neradujte se z toho, že se vám podrobují duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích." (Lukáš 10,17-20)
Ježíš hovořil o tom, že ďábel bude poražen. To není nová myšlenka. Zazněla už v ráji, kdy Hospodin na adresu ďábla prohlásil: "Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu." (Genesis 3,15)
Náš pohled na tuto záležitost rozšiřují i slova ze Zjevení: "A strhla se bitva na nebi: Michael a jeho andělé se utkali s drakem. Drak i jeho andělé bojovali, ale nezvítězili, a nebylo již pro ně místa v nebi.
A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a s ním i jeho andělé." (Zjevení 12,7-9)
Pro obyvatele vesmíru je to radostná zpráva. Pro nás už méně. Ďábel už nemá přístup do nebe. Může "pracovat" jen na naší zemi, protože my jsme jediné místo ve vesmíru, kde žijí bytosti, co mu ještě věří.
Jednou ale přijde chvíle, kdy bude ďábel poražen i na naší Zemi. Mohu k jeho prohře nějak přispět i já? Apoštol Pavel radí: "Podřiďte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám." (Jakub 4,7) Nemohu satanovi zakázat, aby působil na naši zemi. Mohu mu ale zakázat přístup do mého srdce. Sám s ním vyhrát nemohu, ale mohu požádat Boha, aby se stal strážcem mých emocí i mého rozumu. Pokud to udělám, jsem vítěz a satan je poražen.
Díky Bibli vím, že ďábel je poražený nepřítel. Ne vždy se dokážu spolehnout na Boží pomoc. Občas jsem tak hloupý, že se do tohoto boje pustím sám. Proto vím, že díky mé nerozumnosti se zlem a hříchem ještě pár bitev prohraji. Ale věřím, že jednou budu mezi vítězi, kteří budou oslavovat vítězství dobra na zlem.
