Vánoce jsou spojovány s přáním pokoje. Dokonce i ti, pro které Ježíš nic neznamená, dokážou najednou skoro jako zázrakem na pár hodin zakopat válečnou sekyru.
Pokoj těchto dnů bývá spojován s Ježíšem, protože i on, když dospěl, rád lidem přinášel pokoj. Krátce před tím, než dokončil svou pozemskou misi, prohlásil: „Odkazuji vám svůj pokoj. Dávám jiný pokoj, než slibuje svět, a tak se nebojte a nedejte se zastrašit.“ (Jan 14,26 SnC)
Nenabízí však pokoj jen na pár hodin. Jeho pokoj se má stát trvalým stavem našeho nitra. Proto také říká: „To jsem vám pověděl, abyste nalezli ve mně pokoj. Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.“ (Jan 16,33 ČEP)
Jsem rád, že se v tomto období máme možnost chvíli zastavit a přemýšlet o životních prioritách. Můžeme se ztišit a naslouchat touhám našeho srdce.
Pokud to uděláme, poznáme, jakou roli v našem životě hrají naši blízcí, i to, jak často se s nimi dokážeme rozhádat kvůli úplným prkotinám.
Během takového svátečního zastavení jsem si dnes sám pro sebe napsal pár stručných rad, kterými se chci řídit, abych si ve svém nitru uchoval pokoj a klid nejen dnes, ale i v tom následujícím čase:
Chci si vážit i těch, kdo mají jiný pohled na svět než já, a přeji úspěch i jim.
Než se začnu hádat, napočítám alespoň do sta, a pokud se i tak rozčílím, tak až vychladnu, budu hledat cestu k odpuštění a smíření.
Nebudu se bát požádat v případě nouze o pomoc a když mi někdo pomůže, poděkuji mu raději dvakrát.
Pokud někdo požádá o pomoc mne, neodmítnu ho.
Chci odložit hrdost, která by mi v tom všem předchozím mohla bránit...
Když se Ježíš setkává se svými učedníky po svém zmrtvýchvstání, to první, co od něho slyší, je přání: „Pokoj vám!“ (Jan 20,19)
Pamatujme na to, že pokoj je největším pozemským darem, který můžeme přijímat, a když naplní naše nitro, můžeme jej pak rozdávat plnými hrstmi.
Pro letošní rok se s vámi loučím přáním: "Ať pokoj a láska naplní vaše nitro natolik, že vám nezbyde nic jiného, než se o ně dělit nejen v závěru tohoto roku, ale i po celý rok příští."
