Mám podpis, který se velice podobá tomu, kterým se podepisoval můj táta. Jednak se mi líbil a hlavně, nic lepšího jsem nevymyslel. V bance s ním ale mívám někdy problém, protože se dvakrát nedokážu podepsat úplně stejně.
Jak se podepisuje náš Tvůrce a Bůh? Podívejme se, kde našel Hospodinův autogram izraelský král David, autor 19. žalmu:
"Vesmír vypravuje slávu svého Tvůrce
a obloha nese podpis jeho rukou.
Den za dnem o tom hovoří,
noc za nocí to potvrzuje.
Nemluví ovšem naší lidskou řečí,
slova a hlas tu neuslyšíš,
a přece rozumí jim všude
po celé zemi všechny národy." (Žalm 19,1-5)
Už jste někdy viděli na obloze podpis svého Boha? A na které? Na té noční nebo spíše za světla? Když na ní svítily miliardy hvězd, nebo spíše za slunečního svitu? Když byla bez mráčku, nebo když jí protínaly šípy blesků a hřmělo hromobití?
A je vůbec důležité, čí je ten podpis na obloze?
Ve světě umění dává dílu hodnotu jméno autora. Doma mám krásný obraz. Každý, kdo k nám přijde, ho obdivuje. Nádherná tatranská krajina. Obraz má jen jednu vadu. Nenamaloval ho Rembrant nebo Piccaso. Díky tomu nemá cenu, která se vyjadřuje sedmi nebo osmimístným číslem.
Je jedno, kdo je autorem naší Země i celého vesmíru? Spousta lidí se dnes podívá na oblohu a řekne: "Náhoda!" Stále více křesťanů se dnes podívá na nebe a řekne: "Náhoda!" Já ale spolu s Davidem, když se dívám vzhůru, vidím podpis mého Stvořitele.
Nevím, jak vám, ale mně není jedno, zda je vesmír, a spolu s ním i já, produktem náhody, nebo to vše, co vnímám, zkonstruoval geniální nebeský architekt. Pokud vše vzniklo jen díky náhodě, pak můj život skončí v okamžiku, kdy naposledy vydechnu. Pokud má pravdu David, tak se mohu těšit na věčný život po boku Stvořitele, jehož podpis vidím na nebi i dnes.
David je básník a tak při pohledu na tu nebeskou nádheru pokračuje dál:
"Z blankytného nebe sálá slunce,
radostně ráno z lože vyskočí,
jako ženich ve své svatby den,
jako posel na cestu když vybíhá.
Od východu spěchá k západu svou cestou,
jeho mocné záři nic neunikne." (Žalm 19,5-7)
Tato Davidova slova byla ve středověku zneužita k tvrzení, že země je středem vesmíru, protože vše se točí okolo ní. David je poeta a tak tu popisuje své vidění světa i vesmíru. Jeho píseň není učebnicí astronomie. Žalmy jsou sbírkou básní a tak bychom je měli i vnímat. Jejich cílem není podat teologický výklad. Jen nás chtějí přivést blíže k Bohu. Jejich autoři se s námi sdílejí o své pocity při svém hledání a nalézání Boha.
Nyní malá poznámka pro ty, kteří útočí na církev, že hlásala takové bludy. Ona to tehdy převzala od slovutných vědců. Ti přišli s tvrzením, že se Slunce točí okolo naší Země. Měli pro to dokonce spoustu důkazů i složitých výpočtů. Dnes víme, že věda tehdy selhala, ale o tom se raději moc nemluví, protože co kdyby se situace zopakovala i dnes, kdy církev opět naslouchá vědcům?
Právě sedím na kraji lesa a nade mnou je obloha pokrytá mraky. Teď se mraky roztrhly a krajinu kousek přede mnou osvítil paprsek, který se prodral mračny. Tam, někde nad mraky, je můj Bůh, který i teď zanechává na obloze nade mnou svůj autogram. On je autorem Země a je i mým tvůrcem.
