Moje první vzpomínka na Vás je jen taková mlhavá. Zaregistroval jsem letmo Vaši tvář mezi těmi, kteří v listopadu 1989 jednali o kapitulaci tehdy vládnoucí komunistické strany. Myslel jsem si, že jste jen jedním z mnoha, kteří dělají křoví Václavu Havlovi.
Brzy jste se stal ministrem financí a později premiérem. To už Vám svou pozornost věnovala média, kterým se podařilo z Vás udělat arogantního narcise. Takže, když jste pak měl navštívit Jeseník, kde jsem bydlel, byl jsem zvědavý, jaký jste ve skutečnosti.
Nejdříve jsem Vás viděl na diskuzi s občany v přeplněném jesenickém divadle. Vaše odpovědi byly pohotové, vtipné a nebyla v nich ani stopa nějaké arogance nebo namyšlenosti. (Večer, když jsem se díval na krátký sestřih v televizních novinách, to už vypadalo jinak.)
Po diskuzi jsem se s Vámi mohl na chvíli setkat osobně. Když jsem Vás na závěr našeho rozhovoru požádal, zda mi podepíšete svou fotografii pro mého syna, přidal jste i věnování a ještě jste mu poslal svou propisku. Ten den jsem se znovu přesvědčil, jak média dokážou manipulovat s veřejným míněním.
Vzpomínám si, jak jsem ve třetí třídě poprvé slyšel jméno Tomáš Garrigue Masaryk. Paní učitelka nám o něm nevyprávěla zrovna pěkné věci. Po skončení vyučování jsem přišel domů. Zrovna byl u nás na návštěvě děda. Ptal se mne, jak bylo ve škole a když jsem mu říkal, co jsme se učili o Masarykovi, poprvé v životě jsem ho viděl rozčíleného. Nakonec se ale uklidnil a málem se slzami v očím mi vyprávěl o "tatíčkovi Masarykovi".
V neděli budete slavit sedmdesátiny. Když měl stejný věk Masaryk, komunisté se snažili vyvolat nepokoje ve městech i na venkově. V té době se několikrát vyjádřil o nebezpečí "bolševictví". V prosinci 1920 pak dokonce zabránil prvnímu komunistickému pokusu o převrat.
Od mého prvního setkání s Vámi už uběhlo dvacet let. Během nich jsem Vám mnohokrát tleskal a mnohokrát se na Vás zlobil. Jste sice Václav, ale svatý nejste. Jako každý smrtelník máte své silné i slabé stránky.
Až se mne jednou můj vnuk zeptá, kdo to byl Václav Klaus, myslím, že o Vás budu s odstupem času hovořit stejně pateticky, jako mi můj děda vyprávěl o tom svém Masarykovi.
Pane prezidente, blahopřeji Vám k Vašim narozeninám. Přeji Vám i našemu národu Boží přízeň, ochranu a k tomu také zdraví a pohodu.
