V noci bojovali učedníci s vlnami, které na jezero přinesla bouře. Nejprve si mysleli, že to zvládnou sami. Teprve, když hrozilo, že se jejich loďka potopí, vzbudili Ježíše, který celou dobu klidně spal ve zmítající se rybářské bárce. Ježíš vstal, uklidnil bouři a pak zase usnul. Učedníci poznali, že má moc nad přírodními živly.
Ježíš spí a učedníci pádlují, aby se dostali ke břehu. Po celonoční plavbě jsou už dost unavení a těší se, jak si na břehu chvíli odpočinou. Realita ale bude úplně jiná: "Přeplavili se do krajiny gerasenské, která leží proti Galileji.
Když vystoupil na břeh, vyšel proti němu jakýsi muž z toho města, který byl posedlý démony a už dlouhou dobu nenosil oděv a nebydlel v domě, nýbrž v hrobech. Když spatřil Ježíše, vykřikl, padl před ním na zem a hlasitě zvolal: "Co je ti po mně, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Žádám tě, abys mne netrápil."
Ježíš totiž nečistému duchu přikazoval, aby z toho člověka vyšel. Neboť ho velice často zachvacoval; tehdy ho poutali řetězy a okovy a hlídali, ale on pouta vždy přerval a byl démonem hnán do pustých míst.
Ježíš se ho zeptal: "Jaké je tvé jméno?"
Odpověděl: "Legie", protože do něho vešlo mnoho zlých duchů. A prosili Ježíše, jen aby jim nepřikazoval odejít do pekelné propasti. Bylo tam veliké stádo vepřů, které se páslo na svahu hory. Démoni ho prosili, aby jim dovolil do nich vejít; on jim to dovolil.
Tu vyšli z toho člověka, vešli do vepřů, a stádo se hnalo po příkrém srázu do jezera a utopilo se. Když pasáci viděli, co se stalo, utekli a donesli o tom zprávu do města i do vesnic.
Lidé se šli podívat, co se stalo; přišli k Ježíšovi a nalezli toho člověka, z něhož vyšli démoni, jak sedí u Ježíšových nohou oblečen a chová se rozumně. A zděsili se. (Lukáš 8,26-35)
Na břehu, kde měl byt klid a pokoj, najednou proti nim poskakuje posedlý muž, ze kterého jde hrůza. Je polonahý, špinavý a už dlouho neviděl holiče ani koupel. Běží k Ježíši a stále na něj křičí. Prý, aby mu dal pokoj. Vlastně to nekřičí posedlý muž, ale démoni, kteří ho ovládají.
Ježíš se v klidu zeptá démona na jméno a ten se hned chlubí, že v tom ubožákovi sídlí hned legie padlých andělů. Ti, na rozdíl od učedníků, ví, že se potkávají s králem vesmíru. Proto ho prosí, aby směli vejít do stáda nečistých vepřů. Ježíš jim k tomu dává svolení a vepři jsou během krátké chvíle utopení v jezeře.
Pasáci, kteří se o toto stádo starají, utíkají a vše oznamují ve městě, kde bydlí majitelé mrtvých prasat. Těm je jasné, že se tu potkávají s někým, kdo má moc nad démony. Jenže oni takového člověka mezi sebou nechtějí. Mají svůj život a své priority. Pěstují vepře a tenhle muž je teď připravil o zisk z prasátek, která už byla tak pěkně kulaťoučká. Proto Ježíše prosí, aby od nich odešel…
Jednoduchý příběh. Možná stovky lidí se mohly přesvědčit, že Ježíš má moc nad démony. Ti ho musí poslechnout. Musí opustit tělo člověka, který požádá Ježíše o pomoc. Je zvláštní, že obyvatelé města z toho nemají žádnou radost. Místo aby jásali nad uzdravením muže, ze kterého měli všichni strach, naříkají nad ztrátou svých pašíků…
Teď bychom obyvatele Desetiměstí, kde se příběh odehrál, mohli odsoudit. Tím bychom ale nic nevyřešili. Jen bychom možná v naší mysli odpoutali pozornost od nás samých, což by ale naše úvahy nad tímto příběhem zavedlo do slepé uličky.
Myslím, že tento příběh je v Bibli uveden mimo jiné i proto, abych mohl i já věřit, že Bůh má moc nad "pekelnými silami". Ježíš je mocnější než legie démonů. Ježíš je vlastně mocnější i než samotný ďábel. V knize Zjevení Jana můžeme číst: "A strhla se bitva na nebi: Michael a jeho andělé se utkali s drakem. Drak i jeho andělé bojovali, ale nezvítězili, a nebylo již pro ně místa v nebi. A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a s ním i jeho andělé." (Zjevení 12,7-9)
Ježíš porazil "draka". Tuto moc má i dnes. Je Pánem i nad démony. Jednou přijde chvíle, kdy je všechny zničí i s jejich pánem - ďáblem. Svěříme svůj boj do jeho rukou?
