Skončilo krátké příměří v konfliktu mezi Palestinci, podporovanými EU (ruku v ruce s arabským či muslimským světem), a Izraelem, jehož přímá podpora dnes ve světě nebývá přijímána zrovna příznivě, takže se jí mnozí bojí přiznat.
Pokud náhodou nevíte, co je to „férovka“, tak toto slovo většinou zazní v hospodě, když se dva nemohou shodnout. Jeden z nich pak navrhne: „Pojď na férovku!“ Poté si jdou ven vše vyřešit ručně, pěkně jeden na jednoho. Je to výhodné zvláště pro hostinského, který nemusí mít strach z poškození interiéru své putyky. (Na Ostravsku jsem slýchal ještě o jiné "férovce", ale o té raději taktně pomlčím, abych adminům nepřidělával vrásky nejen na čele.)
Věnujme se raději „férovce“ z nadpisu. Stydím se za přístup EU, která ještě navýšila podporu Palestiny, přestože je zřejmé, že značná část prostředků končí buď na zahraničních kontech vůdců Hamásu, nebo jako zdroj financování jejich zbrojení či budování podzemních bunkrů, v nichž montují například rakety, které pak nejráději odpalují zvláště z nemocničních nebo školních komplexů na Izraelské civilisty. Ta finanční podpora, kterou teroristům poskytuje EU, není vůbec zanedbatelná. V posledních letech dostává Palestina z fondů EU 1,24 miliardy eur ročně.
Na druhé straně jsem hrdý, že naše země je jednou z mála těch, které Izrael podporovaly vždy a nebojí se k tomu veřejně přiznat. Možná to děláme, protože si ještě pamatujeme, jaké to je, když zůstanete v boji s přesilou sami.
Vraťme se k tomu příměří a „férovce“ v podání Palestiny. Během pár dnů, co trval klid zbraní, proběhla výměna rukojmí za palestinské ženy a děti, které skončili v izraelském vězení či vazbě. Šlo o rukojmí zajatá během vraždění a běsnění, které spáchal Hamás na začátku října tohoto roku. Za ně propustil Izrael na svobodu desítky žena a mladistvých, kteří už byli řádně odsouzeni a zavřeni, nebo na soud čekali ve vazebních věznicích.
Při těchto výměnách je zarážející poměr, v jakém proběhly. Palestinských teroristů je vždy propuštěno více než izraelských rukojmí. V tomto případě je to padesát rukojmí na sto padesát vězňů - jedna ku třem. Takhle vypadá „palestinská férovka“.
Zdá se vám to nefér? Pak vás možná ještě více zaskočí výměna, která proběhla v říjnu roku 2011. Izrael byl ochotný za Gilada Šalita, jednoho zajatého vojáka, propustit 1027 palestinských vězňů. Takovou cenu má v Izraeli život jednoho jeho občana. Tak si Židé cení životů svých obyvatel, zatímco Hamás si z žáků škol a pacientů nemocnic dělá živé štíty.
Také vám to nepřipadá fér? Pokud ano, pak to cítíte podobně jako já. Jenže pro Palestince a jejich podporovatele, včetně těch v EU, je to normální. Prostě „palestinská férovka“. Tak si velká část světa představuje spravedlnost vůči Izraeli. Ten, ať udělá cokoli, bude vždy agresor, zatímco Palestinci, i kdyby vyvraždili celý Izrael, dál zůstanou obětí, která se jen brání.
Tento způsob „Palestinské férovky“, který můžeme sledovat, je nesmírným nebezpečím pro budoucnost. Byla doba, kdy se s teroristy nevyjednávalo. Dnes si tito zločinci mohou být jistí, že „socialistická EU“ se proti nim nikdy pořádně nepostaví. Bude mít sice silácké řeči, stejně jako letos krátce po útoku Hamásu na Izrael, aby vzápětí vyhlásila, že do Palestiny pošle těch peněz ještě víc. Člověku se přitom do mysli vtírá otázka, zda si někteří pohlaváři EU nepřejí, aby díky jejich štědré finanční podpoře ještě lépe vyzbrojeni teroristé z Hamásu těch Židů příště zabili co nejvíce.
Smutné. Zvláště, když se stejní pohlaváři EU tváří, jako by antisemitismus už v Evropě neměl ani kousek místa.
