Ve sbírce Žalmů je jedna píseň uvedena dvakrát. 53. žalm je téměř totožný s tím, který má pořadové číslo 14. Nechejme teď stranou, proč tomu tak je, a chvíli přemýšlejme nad poselstvím této Davidovy písně.
David začíná dost tvrdě:
"Jen blázen si může myslet:
'Bůh neexistuje'.
Takový šíří jenom zmatky,
všechno jen kazí, ničemu nepomůže." (Žalm 53,2)
Měl jsem křesťanskou výchovu a tak mi už v dětství připadalo divné, že někdo nevěří v Boha. Pro mne byl Bůh v mém životě samozřejmostí. Teprve když jsem prožil období pochybností, tak jsem přestal být vůči ateistům "povýšený" a pochopil, že to "bláznovství" může klidně potkat i mne.
Nakonec, něco podobného přiznává i samotný David:
"Marně Bůh z nebe vyhlíží
po někom rozumném, kdo by ho hledal.
Odpadli všichni, všichni do jednoho,
sám pojem dobra už ani nechápou,
nic dobrého jim z očí nehledí." (Žalm 53,3+4)
V židovském pojetí to, co "myslím", také "žiji". Nejde tu jen o to, co je v mé mysli, ale i o to, co je vidět v mé životní praxi. To nakonec rozhoduje o tom, nakolik je má víra v pořádku. Apoštol Pavel tuto Davidovu myšlenku opakuje ve svém dopise křesťanům v Římě. Upozorňuje: "Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy..." (Řím.3,22+23)
Kdyby nás náš Bůh nehledal, kdyby nám nešel naproti, tak bychom na tom vlastně byli všichni stejně. David pokračuje a popisuje, co čeká člověka, který začne ve své mysli i ve své praxi ze svého života vytěsňovat Boha:
"Copak to nedojde nikomu z těch,
kdo by můj lid nejraději zhltnul,
jako kus chleba rozžvýkal?
Však přijde na ně hrůza, jakou nepoznali,
kosti nepřátel sám Bůh rozmetá,
jen hanba jim zbude a zavržení." (Žalm 53,5+6)
Středem tohoto žalmu je otázka Božího soudu. Vyřeším problém, když přestanu "věřit v Boha"? Pokud uvěřím, že Zákon už neplatí, znamená to, že teď už mohu svobodně hřešit? Pomůže mi to na posledním soudu?
David takový přístup k životu a k otázce soudu nazývá bláznovstvím. Tyto myšlenky přinášejí místo očekávané svobody jen závislost na zlu a na konec věčné odsouzení a smrt bez možnosti vzkříšení. Proto se David modlí:
"Ať už ze Sijóna přijde záchrana,
ať Izrael je zase svobodný!
Až zajatci se vrátí do svých domovů,
radostně jásat bude národ Jákobův." (Žalm 53,7)
Nevím, proč editoři, kteří skládali sbírku Žalmů, uvedli tuto píseň ve dvou verzích. Možná je k tomu vedlo poznání, že David v této písni otevírá velice závažné téma. Možná už tehdy znali přísloví: "Opakování je matka moudrosti!"
Díky Davidovi znovu přemýšlím, o čem vypovídá můj život a mé jednání. Je z něj poznat, že počítám s Bohem? Nejednám také někdy jako blázen?
