Rád vzpomínám na vyprávění mé babičky. Příběhy byly v jejím podání tak "živé", že jsem měl pocit, jako bych byl sám jednou z postav.
Rád vzpomínám na vyprávění mé babičky. Biblické příběhy byly v jejím podání tak "živé", že jsem měl pocit, jako bych byl sám jednou z postav. Díky ní se už od svého dětství těším na okamžik, kdy skončí hříšné dějiny tohoto světa a začne věčný život v Božím království.
Tuhle vzpomínku ve mně probudil úvod 47. žalmu:
"Ať zazní potlesk, fanfáry a zpěvy,
na počest Bohu." (Žalm 47,2)
Možná nás napadne otázka: "Proč by měl na Hospodinovu počest zaznít "potlesk, fanfáry a zpěvy"?" Autor žalmu píše:
"Vždyť on je mocný Král nad celou zemí! " (Žalm 47,3)
Ano, Bůh je Pánem nad celou naší Zemí. To ale není vše. Při čtení úvodních veršů tohoto žalmu se mi vybavila scéna, kterou v knize Zjevení zachytil apoštol Jan. Bůh mu ukázal ohromný zástup vykoupených, kteří před nebeským trůnem zpívají oslavnou píseň na počest svého Spasitele: "Haleluja, ujal se vlády Pán Bůh náš všemohoucí. Radujme se a jásejme a vzdejme mu chválu; přišel den svatby Beránkovy, jeho choť se připravila a byl jí dán zářivě čistý kment, aby se jím oděla." (Zjevení 19,6-8)
Autor 47. žalmu takové poznání ještě nemá. Jako správný Žid si proto představuje, jak Bůh pomůže Izraeli získat převahu nad okolními národy:
"Podrobí nám národy,
k našim nohám přivede pohany.
Jákobovu slávu nám dal za dědictví,
dědictví po tom, jehož miloval." (Žalm 47,4+5)
Bůh si skutečně přál, aby pohané přišli do Jeruzaléma, jenže z trochu jiného důvodu. Neměli vyjádřit svou podřízenost Izraelskému králi. Hospodin toužil po tom, aby se Jeruzalém stal centrem poznání úžasné Boží lásky.
Jenže Izrael odpadl od uctívání Hospodina a raději se klaněl modlám okolních národů. Bůh proto z Izraele odešel. Jeho sláva opustila chrám a to, co se mohlo naplnit už zde na zemi, se naplní až při Ježíšově druhém příchodu:
"Hospodin přijde a na trůn se posadí
za zvuku trub a za hlaholu polnic." (Žalm 47,6)
Ta chvíle, kdy se Hospodin slavnostně ujme vlády nad naší Zemí, ještě nenastala. Už dnes ale můžeme zpívat podle rady, kterou tento žalm vrcholí:
"Zpívejte žalmy, zpívejte Králi,
zpívejte žalmy, zvučte hymny!
Bůh je králem světa, ta sláva mu patří,
vládne všem národům,
Bůh sedí na svém svatém trůnu." (Žalm 47,7-9)
Bůh je skutečným vládcem naší Země i celého vesmíru. Jednou to budou muset uznat i vládci národů. Naplní se tak slova 47. žalmu:
"Vladaři národů se jako jeden lid
připojí k Bohu Abrahamovu,
jeho zemi obklopí obranným valem." (Žalm 47,10)
Na úplné naplnění všeho, o čem hovoří 47. žalm, si musím ještě chvíli počkat. Zpívat na Hospodinovu počest chci ale už nyní. Přijímám pozvání autora žalmu a přidávám se k nebeským zástupům, které ve svém chorálu zpívají něco, čemu věřím i já:
"Náš Bůh je nade všechny vyvýšený!"(Žalm 47,10)
