"Manželství po třiceti letech je o ničem", prohlásila nedávno jedna známá. Přiznám se, že jsem o jejích slovech musel přemýšlet. Dneska máme s mojí milou výročí svatby a nemohu říci, že by náš vztah byl dnes o ničem. Spíš naopak.
Fakt je, že za sebou ještě nemáme třicet let společného života, ale jen dvacet devět. Prošli jsme si obdobími, kdy jsme si připadali jako v ráji, ale zažili jsme i krize našeho vztahu.
Nedokážu říci, proč mám pocit, že naše manželství je dnes daleko krásnější a pevnější, než to bylo na jeho začátku. Pravdou je, že každý den děkuji Bohu za mou Bohunku. Jsem také vděčný rodičům obou z nás za jejich příklad. Jedni i druzí už za sebou mají diamantovou svatbu a nikdy jsem od nich neslyšel, že by jejich manželství bylo "o ničem". Spíš naopak.
Spousta mladých lidí dnes nemá odvahu uzavřít manželství. Raději žijí jen tak, "na psí knížku". Jsou přesvědčeni o tom, že je to pro ně lepší. Asi se na mne budou zlobit, ale já tento způsob partnerského soužití považuji za sobecký a možná i za zbabělý.
Staré české přísloví radí: "Nestahuj kalhoty, když je brod ještě daleko." Přál bych všem mladým, kteří mají svého milého, aby našli odvahu slíbit si, že budou jeden druhému oporou po celý život. Jako pastor při oddávání kladu snoubencům v rámci manželského slibu otázky.
Ženichovi: "Ptám se tě v přítomnosti Boží a před přítomnými svědky, zda si bereš svou nevěstu za manželku dobrovolně a z lásky? Chceš s ní žít podle Boží vůle v posvátném manželském svazku? Chceš ji milovat, vážit si jí, pečovat o ni ve zdraví i v nemoci, v dostatku i v nedostatku a zůstat jí věrný až do smrti?"
Pak se obracím na nevěstu: "Ptám se také tebe, zda si bereš svého ženicha za manžela dobrovolně a z lásky? Chceš s ním žít podle Boží vůle v posvátném manželském svazku, chceš jej milovat, vážit si jej, pečovat o něj ve zdraví i v nemoci, v dostatku i v nedostatku a zůstat mu věrná až do smrti?"
Pokud se manželé nesnaží budovat svůj vztah, může být o ničem i pár dnů po svatbě. Když se ale snaží každý den přiložit pár polínek, může je jejich láska hřát i po šedesáti letech, jak to vidím u našich rodičů.
Na Facebooku letos svým přátelům posílám k narozeninám následující přání: "Blahopřeji k narozeninám. Do dalších dnů přeji Boží ochranu i požehnání, stálé zdraví, a také možnost mít vždy vedle sebe někoho, s kým je možné se smát, když je čemu, a nebo plakat, když je nad čím."
Jsem rád, že se s mojí milou mohu smát, ale mohu i plakat.
Říká se, že odvážnému štěstí přeje. Vzpomínám na večer 7. května 1985. Ležel jsem na posteli a přemýšlel, zda tu svatbu ještě nezrušit. Měl jsem strach, zda to vše, co je přede mnou, zvládnu. Díky Bohu, že mi dal dostatek odvahy tyto obavy překonat a udělat první krok na cestě za štěstím.
