Tehdy jim řekl: „Povstane národ proti národu a království proti království, budou veliká zemětřesení a v mnohých krajinách hlad a mor, hrůzy a veliká znamení z nebes.“ (Lukáš 21,10+11)
Mnozí z těch, kteří naslouchali Ježíšovým kázáním, za ním šli, protože byli přesvědčeni, že přišel čas na změnu. Považovali ho za Mesiáše, který se postaví proti moci Říma a znovu založí Boží království, pod kterým vnímali nadvládu Izraele nad okolními zeměmi.
V době krále Davida prožíval Izrael krátkou dobu, v níž měl pokoj od svých nepřátel. David si tehdy podrobil okolní národy a Židé pak mohli prožít několik let bez válek. Lidé, kteří v Ježíši viděli „tradičního Mesiáše“, se těšili, že něco podobného prožijí také.
Učedníci, kteří byli s Ježíšem už tři a půl roku, sice slyší, co jim Ježíš říká. ale ani oni netouží po Mesiáši, který musí trpět. Raději vidí svého Mistra ve svých snech na izraelském trůnu. Teď s ním sedí nad Jeruzalémem a on jim znovu vypráví o tom, že jeho trůn není na této zemi.
Ježíš nezakrývá budoucnost. Předem varuje, že nebude taková, jak si vysnili. Naopak, bude to těžká doba. Místo toho, aby seděli s Ježíšem na trůnu, budou muset sledovat, jak zlo stupňuje své útoky na dobro ve všech oblastech života.
Křesťané mnohokrát na vlastní kůži poznali, jak chutná vláda zla. Právě v těchto dobách jim vždy pomáhala vzpomínka na Ježíšova slova. Nárůst zla a násilí jim připomínal, že se blíží Ježíšův návrat. Zlo bude poraženo a naše planeta se jednou provždy stane součástí Božího vesmírného království.
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
