Když to Šimon Petr uviděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: „Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný.“ ... Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se!“ (Lukáš 5,8+10)
Začalo to už v ráji. Ďábel v podobě hada našim prarodičům namluvil, že Stvořitel není tak dobrý, jak se tváří. Eva s Adamem tomu uvěřila a když pak uslyšeli přicházejícího Boha, raději se skrývají v křoví, protože mají strach.
Podobný strach prožívá i Petr, když si uvědomil, že muž, který před chvílí kázal z jeho lodi zástupům, musí mít božský původ. Loď plná ryb ulovených za svitu poledního slunka to jasně dokazovala.
Ještě před chvílí si Petr myslel, že Ježíš je jen další z řady potulných učitelů, kteří v té době procházeli krajinou a vybízeli Židy k revizi svého duchovního života. Teď, když si uvědomil, že před ním stojí Mesiáš, dostává strach. Bůh přece ničí hříšníky!
Ježíš se k Petrovi sklání, bere ho za ruku a pomáhá mu vstát. Přitom mu říká: „Petře, neboj se! Bůh není takový, jak vám ho představuje ďábel. Když ďábel mluví o mstivé a zlé povaze, nepopisuje Boha, ale sebe!“
Každý z nás máme svou 13. komnatu, ve které skrýváme to, co by neměl vědět nikdo jiný, něco, za co se stydíme. Máme strach, že kdyby to zjistili naši blízcí, přestali by nás milovat.
Pokud si připustím existenci Stvořitele, prožiji podobný pocit jako Petr. Zjistím, že před ním nic neukryji. Můj strach ale vystřídá příjemné překvapeni z jeho reakce. Skloní se ke mně, pomůže mi vstát a potom mi řekne: „Neboj se. Mám řešení tvé minulosti a mám pro tebe i nabídku na krásnou budoucnost.“
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
