Lidé se šli podívat, co se stalo; přišli k Ježíšovi a nalezli toho člověka, z něhož vyšli démoni, jak sedí u Ježíšových nohou oblečen a chová se rozumně. A zděsili se. ...
A všichni obyvatelé gerasenské krajiny prosili Ježíše, aby od nich odešel, poněvadž se jich zmocnila veliká bázeň. (Lukáš 8,35+37)
„Uvěřím, až uvidím nějaký pořádný zázrak. Něco, co nemůže nastat jen tak, náhodou!“ Už mnohokrát jsem slyšel podobná slova. Je možné je brát vážně? Není to jen výmluva?
Obyvatelé gerasenské krajiny viděli zázrak. A ne tak ledajaký. Ježíš z posedlého vyhnal „legii démonů“. Ti vstoupili do stáda prasat, která se pásla nedaleko, a vzápětí způsobili jejich smrt v jezeře.
Muž, který ještě před několika hodina běhal nahý po krajině a se zbytky řetězů na rukou děsil každého, kdo ho potkal, teď sedí u Ježíšových nohou a naslouchá jeho slovům. Už není nahý a chová se jako zdravý a normální člověk.
Kdybyste byli u toho, považovali byste to za „pořádný zázrak“? Nebo by to podle vás byla jen další náhoda? Pro mne je to jeden z největších zázraků popsaných v Bibli.
Je to zvláštní. Lidé v té krajině vidí zázrak, a přesto prosí Ježíše, aby odešel. Jsou na tom ještě hůře než posedlý muž. Pocítili jeho moc, a přesto ho vyhánějí. Nechtějí, aby se u nich dále zdržoval a pokračoval ve svém zázračném působení.
Proč? Lukáš píše, že „se jich zmocnila veliká bázeň“. Mají strach, že Ježíš uzdraví i je. Jenže oni, na rozdíl od muže u nohou Ježíše, o žádnou změnu nestojí. Myslí si, že ji nepotřebují. Jsou tak blízko uzdravení, a přece na ně vlastní vinou nedosáhnou.
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
