Dnes si připomeneme Davidův žalm, který složil poté, co Dóeg Edómský prozradil Saulovi jeho úkryt. David se svou družinou musel zase utíkat, protože král vyrazil na hon, kde kořistí nebyla lesní zvěř, ale David a jeho přátelé.
Saul nakonec Davida nedokázal nikdy "ulovit", zatímco David svého nepřítele mohl zabít minimálně dvakrát. David se ve své písni věnuje tomu, jak jednou dopadne člověk, který se snaží získat osobní prospěch z neštěstí druhého. Posílá svůj Žalm Dóegovi jako vzkaz. Přestože jde o vážnou záležitost, David začíná s humorem a možná i tak trochu ironicky:
"Proč se chlubíš svou zradou, ty lamželezo?
To není hrdinství!
Milosrdný Bůh je neustále s námi." (Žalm 52,3)
Obdivuji, jak David vždy, když se mu něco podaří, dokáže hned dát najevo, že to není jeho zásluha. V tom je zásadní rozdíl mezi ním a Saulem, který byl tak žárlivý, že se rozhodl zabít manžela své dcery.
David Dóegovi ukazuje, že v tom, co udělal, není žádné hrdinství. Spíš je to jen projev zbabělosti tohoto človíčka, který se snaží vetřít do královy přízně. Způsob, který k tomu zvolil, je podle Davida nešťastný. Proto pokračuje:
"Mluvíš jen špatnosti,
tvůj nabroušený jazyk splétá
jen samé pletichy." (Žalm 52,4)
Čas od času se setkávám s lidmi, kteří mají zálibu v pomluvách. Dokážou někdy i dlouhé měsíce připravovat svůj plán, jak vás očernit před druhými. Své pomluvy dokáží spřádat do přediva, ze kterého pak jako pavouk splétají své sítě intrik. Ten, kdo v nich uvízne už pak skoro nemá šanci. Jeho pověst dostane co proto. Proč? Jen proto, že narazili na člověka, který má pomluvy jako svůj koníček, kterým si "léčí" své mindráky.
Nechejme nyní stranou tyto "profesionální" intrikáře, spíš přemýšlejme o tom, jak se bránit tomu, abychom jim neopláceli stejným způsobem. Touha po pomstě totiž není dobrý rádce. Pokud jí podlehneme, budeme brzy stejně nešťastní jako ten, kdo se nás svými pomluvami snaží připravit o naši dobrou pověst. David totiž ukazuje, že dobro se nedá prosazovat za pomoci zla. Jak dopadne ten, kdo se rozhodne zlu bránit zlem? Co se s ním stane? Dopadne stejně jako Dóeg, o kterém David píše:
"Zlo je ti milejší než dobro,
klam než spravedlnost.
Slova ze tvých úst jsou ošemetná,
jazyku prohnilý." (Žalm 52,5+6)
Hřích je zrádný. Na začátku může být naše naivní domněnka, že se zlu ubráníme sami, pokud přistoupíme na jeho pravidla hry. Problém je v tom, že hřích nemá žádná pravidla a žádnou logiku. Zlo je totiž možné porazit jen láskou, a to ještě tou Boží. Na začátku naivní domněnka. A konec? Nakonec nás zlo úplně pohltí, což může mít jen jeden následek:
"Proto tě smete Boží trest,
z domova vyrve, navždy vykoření." (Žalm 52,7)
Zlo je zrádné. Sám ho neporazím. Proto David napsal: "Milosrdný Bůh je neustále s námi." Spoléhal na Boží milost a jeho pomoc. Chci to udělat také tak.
