Festus tři dny po svém jmenování římským místodržitelem v Cesareji odjíždí do Jeruzaléma, kde se chtěl seznámit s představiteli židovského národa a hodlal navštívit i velitele římské posádky. Pavel mezitím ve vězení doufá, že bude konečně propuštěn na svobodu.
Členové velerady cítí příležitost na zlikvidování Pavla. Ten je sice ve vězení, ale stále jim pije krev, protože přijímá návštěvy a píše své dopisy, kterými dodává členům své sekty novou odvahu k další expanzi do světa. Pořád trvá na tom svém ohavném bludu, že Bůh má rád pohany stejně jako Židy. Hrůza!
Festus přijímá na audienci zástupce velerady a ti ho hned žádají, aby konečně uzavřel případ jednoho vězně, který už dva roky čeká v Cesareji na soud. Nabízí mu, že mu ulehčí práci, pokud tento případ svěří do jejich pravomoci. Vězeň je Žid a také jeho provinění se týká hlavně Židů. Žádají ho: "Pane, ten vězeň nabádal lidi k neposlušnosti našich náboženských zákonů a to by mohlo vést i k povstání proti Římské nadvládě. Dovol nám, abychom se tohoto nebezpečného buřiče zbavili jednou provždy."
Festus jim ale odpoví: "Vězeň je v Cesareji a já se tam vrátím co nevidět. Vyšlete se mnou své zplnomocněnce a máte-li svou žalobu dobře podloženou, ať ji přednesou u řádného soudu." (1) Tím ale členům velerady velkou radost neudělal. Dobře totiž vědí, že jejich obžaloba nemá u řádného soudu žádnou naději na úspěch.
O pár dnů později se Festus vrací do Cesareje. Hned druhý den svolává soud a nechává předvést Pavla. Nejdříve hovoří žalobci a pak má Pavel možnost se obhájit. Jeho řeč je tak přesvědčivá, že Festovi je hned zřejmá apoštolova nevina. Mohl by ho propustit na svobodu. Jenže, Židé mají velký vliv i na císaře a tak se Festus dopouští stejné chyby, jako jeho předchůdce. Chce se jim zalíbit a proto se obrací na Pavla s návrhem: "Jsi ochotný se v Jeruzalémě postavit před soud, kterému bych předsedal?" (2)
Pavel na rozdíl od nového místodržitele dobře ví, že by do Jeruzaléma živý nedojel. Židé by ho cestou zabili. Proto nesouhlasí: "Ne, trvám na tom, abych byl ponechán v pravomoci římského soudu. Sám jsi zjistil, že jsem se proti Židům nijak neprovinil. Kdyby mně byl prokázán nějaký zločin, byl bych ochotný podstoupit spravedlivý trest, třeba i popravu. Jejich žaloby jsou však smyšlené a ty nemáš právo vydat mně jim. Odvolávám se k císařovu soudu!" (2)
Takovou reakci Festus nečekal. Protože má ale Pavel pravdu, místodržitel mu odpoví: "Odvolal ses k císaři, tak tam půjdeš." (2) Soudní slyšení je ukončeno a nespokojení zástupci židovské velerady se vrací s nepořízenou domů do Jeruzaléma. Festus pak žádá úřady v Římě, aby do Cesareje poslali vojenskou eskortu, která by vězně dopravila k soudnímu slyšení v hlavním městě říše.
Několik dnů nato přijíždí do Cesareje na návštěvu král Herodes Agrippa se svou sestrou Bereniké, která, přestože je vdaná za svého strýce Heroda Chalcia, je v té době královou milenkou. Chce se seznámit s novým úředníkem, který zde zastupuje římskou vládu. Festus mu jednou povídá: "Podědil jsem tu po Felixovi zvláštního vězně. V Jeruzalémě na něho žalovali velekněží a velerada a žádali na mně rozsudek smrti. Musel jsem jim dát lekci z římského práva a poučit je, že my Římané nikoho nesoudíme bez řádného slyšení obou stran a že každý musí dostat možnost obhajoby. Hned po mém návratu do Cesareje se dostavili žalobci a tak jsem toho muže vyslechl..." (3) Festus pak své vzácné návštěvě popisuje průběh slyšení i překvapivý závěr.
Agrippa naslouchá a je mu jako Židovi trapně, že ten pohan má pravdu. Skutečně musí uznat, že Římané mají v současné době spravedlivější soudy, než jeho národ. Uvažuje, že odvolá velekněze a udělá ve veleradě pořádek, aby se už příště nemusel stydět. Obrací se na Festa: "Ten člověk mne zajímá. Rád bych si ho poslechl." (3)
Nazítří se u místodržitele schází vybraná společnost. Je tu král se svou milenkou i představitelé Cesareje. Pak přivádí Pavla. Když je králem Agrippou vyzván, aby znovu přednesl svou obhajobu, začíná hovořit. Protože tomuto slyšení předsedá Žid, klade apoštol ve své řeči větší důraz na svůj farizejský původ. Když hovoří o svém zachovávání zákona, král pociťuje výčitky svědomí, protože má pocit, že Pavel v té chvíli naráží i na jeho vztah s Bereniké. Přesto poslouchá dál.
V okamžiku, kdy Pavel hovoří o vzkříšeném Kristu, Festus vykřikne: "Pavle, ty ses zbláznil. Znáš toho tolik, že tě to připravilo o rozum!" (4) Apoštol mu ale v klidu odpovídá, že to nemá nic společného s pominutím mysli. Vysvětluje mu, že jen, s ohledem na Agrippu, používá židovskou logiku, které král dobře rozumí: "Můj rozum je v pořádku, vážený Feste. Mluvím jen pravdu a jsem plně při smyslech. Král je v pojmech židovské víry doma a proto mluvím tak otevřeně. Myslím, že i o nás křesťanech dobře ví. Vždyť nejsme žádná tajná sekta." (4) Pavel pak zase osloví židovského panovníka: "Jde vlastně jen o to, králi Agrippo, zda skutečně věříš tomu, co předpověděli židovští proroci. A já vím, že věříš." (4)
Tím Pavel svou obhajobu končí. Agrippa mu po krátkém mlčení odpoví: "Mluvíš tak, že bys mne málem přesvědčil, abych se stal křesťanem." (4) Pavel, dříve než ho stráž odvede do jeho cely, ještě stihne říci: "Kéž by Bůh dal, abys nejen ty, ale vy všichni byli to, co jsem já. Tedy, až na ty řetězy." (4)
Když je vězeň odveden, Festus se ptá Agrippy na jeho právní názor: "Nebýt toho odvolání," odpovídá král, "mohl bys ho klidně propustit." (5)
_____________________________________________________________________________________________________________ (1)Skutky 25,4-5; (2)Skutky 25,9-11; (3)Skutky 25,14-22; (4)Skutky 26,24-29; (5)Skutky 26,32;
