Potom jim pověděl toto podobenství: „Jeden člověk měl na své vinici fíkovník; přišel si pro jeho ovoce, ale nic na něm nenalezl.
Řekl vinaři: ‚Hle, už po tři léta přicházím pro ovoce z tohoto fíkovníku a nic nenalézám. Vytni jej! Proč má kazit i tu zem?‘ On mu odpověděl: ‚Pane, ponech ho ještě tento rok, až jej okopám a pohnojím. Snad příště ponese ovoce; jestliže ne, dáš jej porazit‘.“ (Lukáš 13,6-9)
Židé měli zvláštní privilegium – Hospodin si je vybral, aby se stali jeho národem. Dal jim jedinečné zákony, které je měly chránit nejen před vnějšími nepřáteli, ale i před těmi „vnitřními“. To vše mělo být reklamou na Stvořitele, která by k uctívání Hospodina přivedla i další národy.
Izrael, který je v Ježíšově vyprávění tím fíkovníkem, ale zklamal. Ovoce, které měli Židé přinést, hledal jeho Pán marně. Stvořitel dává Izraeli ještě další šanci. Dává jim nový prostor k tomu, aby plnili svůj úkol a mohli dále čerpat ze studnice Božího požehnání. Z dějin víme, že Židé šanci nevyužili. Mesiáše odmítli a díky Římanům přišli na dlouhá staletí o svou vlast a jako národ přišli i o postavení jedinečného Božího lidu.
To podobenství vyprávěl Ježíš židovským duchovním. Přál si, aby využili svou šanci a aby se pro ně ta další příležitost nestala šancí poslední.
Co si z toho příběhu mohu odnést já? Bůh se sklání i ke mně. Chce, abych se stal součástí duchovního Izraele, který nahradil Izrael tělesný. Pokud jeho nabídku přijmu, bude ode mne očekávat úrodu. Stejně jako Židé mám i já další šanci a záleží jen na mně, zda dnešní příležitost nebude i poslední.
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
