Díky románům Aloise Jiráska známe pojem "doba temna". V našich zemích se jím označovala doba po bitvě na Bílé hoře. Království české tehdy opustilo skoro dvě stě tisíc protestantů, ostatní raději přijali katolickou víru. Bible byly páleny a světlo, které přinesla reformace, zhaslo...
Nevím, zda by se dnes chtěl někdo vrátit do doby, kdy hrozila hranice každému, kdo chtěl žít podle Bible. Myslím, že právě reformace je důkazem pravdivosti slov 119. žalmu:
"Kam tvá slova proniknou, tam vzchází světlo,
nezkušení nabývají rozumnosti." (Žalm 119,130 ČEP)
Přečtěme si stejný text ještě v parafrázovaném překladu Průvodce životem:
"Kam vniknou tvá slova, tam zazáří světlo,
i těm nechápavým se hned rozjasní."
Je to zvláštní, jak se dějiny neustále opakují. V době Pána Ježíše si kněží a zákoníci udělali "patent" na výklad "Zákona". Přidali k němu tolik různých dodatků, že se v tom nakonec nemohli vyznat ani oni sami. Něco podobného udělala i středověká církev. Také došla k názoru, že Bible nepatří do rukou laiků a tak ji raději "přikovala ke zdem klášterů"...
Ďábel z toho musel mít velikou radost. Až zub času zničí poslední exempláře Božího slova, křesťané zapomenou, že existovalo "psané Boží slovo". A pak bude světlo nahrazeno lidskými výmysly, pohanskými bájemi a tradicí.
Bůh to ale nedopustil. Přišel Jan Viklef, pak Jan Hus, Martin Luther, později Komenský a další vzdělaní lidé, kteří byli za záchranu biblického poselství ochotni položit i svůj život. V té době také přišel vynález knihtisku, díky kterému se k Bibli, dokonce ve svém rodném jazyce, dostávalo stále více lidí.
Světlo Božího slova začalo postupně osvětlovat Evropu. Když v jedné zemi získala tma zpět své území, jinde ho zase ztratila. Bible začala měnit životy stále více lidí. Mnozí zakusili sami na sobě, jaké to je, když "nezkušení nabývají rozumnosti". Brzy i zastánci tmy pochopili, jakou moc má Boží slovo. Proto ho ničili, zakazovali, pálili...
Jak je možné, že Bible přežila všechny pokusy o zničení? V knize Skutky apoštolů je zajímavý příběh. Židé nechali zatknout apoštoly, kteří v Jeruzalémě kázali o Ježíši. Chtěli je nechat odsoudit na smrt. Pak se stalo něco, co nikdo nečekal: Tu vstal ve veleradě farizeus jménem Gamaliel, učitel zákona, kterého si vážil všechen lid; poručil, aby je na chvíli vyvedli ven, a řekl: "Dobře si rozmyslete, Izraelci, co s těmi lidmi chcete udělat. Před nedávnem povstal Theudas a tvrdil, že je Vyvolený; přidalo se k němu asi čtyři sta mužů. Když byl zabit, byli všichni jeho stoupenci rozprášeni a nakonec z toho nebylo nic. Po něm povstal ve dnech soupisu Judas Galilejský a strhl za sebou lid; také on zahynul a jeho stoupenci byli rozehnáni.
Proto vám teď radím: Nechte tyto lidi a propusťte je. Pochází-li tento záměr a toto dílo z lidí, rozpadne se samo; pochází-li z Boha, nebudete moci ty lidi vyhubit - nechcete přece bojovat proti Bohu."
Dali mu za pravdu; zavolali apoštoly, poručili je zbičovat, zakázali jim mluvit ve jménu Ježíšovu a pak je propustili. (Skutky 5,34-40)
Gamaliel byl moudrý muž. Věděl, že nemá smysl bojovat proti Bohu. Kdyby si z něho středověká církev vzala ponaučení, mohla si ušetřit spoustu problémů a energie na užitečnější činnost.
Jsem rád, že žiji v době náboženské svobody. Jsem rád, že mám Bibli a dokonce o ní mohu svobodně psát. Podle toho, co říkají biblická proroctví, tato svoboda nebude trvat věčně. Síly, které se snaží zničit Bibli, svůj boj nevzdávají. Podle proroctví se nesvoboda zase vrátí. Proto chci co nejvíce světla Božího slova vpustit do mé mysli i srdce. Chci dovolit Bohu, aby mou nezkušenost změnil v rozumnost.
