V závěru 10. kapitoly knihy Kazatel přidává Šalomoun pár zajímavých postřehů. Pokud si je člověk přečte, pak má pocit, jako by byl tento starý král naším současníkem a popisoval stav nejen naší země, ale i celé Evropské unie.
Varuje před vládou mladých nezkušených politiků, kteří se svými poradci už po ránu popíjejí a v každé předvolební kampani slibují, že se budeme mít dobře, i když nebudeme nic dělat. Podle Šalomouna taková politika končí tím, že se "rozpadá krov a do domu zatéká".
Tím ale jeho popis nekončí. Podívejme se na jeho pokračování:
"Pro potěšení se připravuje pokrm
a pro obveselení se nalévá víno.
Peníze všechno vyřeší." (Kazatel 10,19)
Některá Šalomounova slova je třeba porovnávat s tím, co psal už dřív. V souvislosti s jídlem a pitím napsal, že se máme radovat, když máme dobré jídlo a pití. To je totiž jedna z mála okolností, které můžeme ovlivnit. Pokud se naučím vychutnávat třeba i obyčejné jídlo, budu mít často dobrou náladu i tehdy, když budou druzí brblat a nadávat.
Možná bych se měl čas od času ptát: "Umím stolovat? Umím se posadit a vychutnat jídlo, které mi někdo připravil? Nebo ho rychle zhltnu, protože už ve své hlavě žiji tím vším, co ještě musím stihnout?" Ten, kdo se naučí radovat i z prostého jídla, bude spokojenější a šťastnější než ti, kteří jsou už tak zmlsaní, že nedokážou ocenit chuť obyčejného chleba.
Jsem rád, že dobrý chléb stále považuji za ten nejchutnější zákusek. Třeba když oloupu čerstvě uvařené brambory ve slupce, osolím je a trochu omastím máslem a dám si k nim dobrou kyškou nebo podmáslí, tak to je přímo symfonie chutí. Mohl bych popisovat spoustu dalších obyčejných jídel, která mi přinášejí gastronomické zážitky.
Problém ale nastává, když si z jídla a pití udělám smysl života. Lidová moudrost říká, že "člověk má jíst, aby žil". Jenže dnes lidé často "žijí, aby mohli jíst". Nad společností, která přijala tento konzumní způsob života musí Šalomoun vyslovit své "běda lidu".
Jean Brillat-Savarin, francouzský gurmán, autor knihy Fyziologie chuti, napsal: "Radost ze stolování lze přidružit ke všem jiným radostem života, navíc zůstává naší radostí poslední, která nás utěšuje nad ztrátou radostí ostatních..."
Je pravda, že v určitém věku se radost ze stolování může stát jedinou radostí, kterou si někteří lidé mohou dopřát. Smutné je, že by tomu tak nemuselo být, kdyby se v minulosti místo konzumu věnovali raději budování dobrých rodinných a přátelských vztahů.
Šalomoun nám v knize Kazatel dává vyváženou radu, která nás chrání před oběma extrémy, které nám v oblasti stravování hrozí.
Znám lidi, kteří jedí jídla bez chuti, protože chuť považují za ďábelský svod. Jsou přesvědčeni, že když si to dobré odřeknou, dočkají se zasloužené odměny. Šalomoun jim radí, ať se dobře nají, když mohou, a pak za to chválí Boha.
Znám lidi, kteří si z jídla udělali božstvo, kterému obětují i své zdraví. Této skupině Šalomoun radí, ať uvažují nad tím, zda je jídlo tím nejlepším smyslem jejich života.
Myslím, že dobrou tečkou za Šalomounovou úvahou bude moudré lidové přísloví: "Jez do polosyta, pij do polopita, vyjdou ti naplno léta."
