Svým učedníkům řekl: „Proto vám pravím: Nemějte starost o život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe.“ (Lukáš 12,22)
Pokud chci správně pochopit tato Ježíšova slova, musím vědět, komu je adresuje. Lukáš zaznamenal, že byla určena jeho učedníkům, mužům, které si vybral, aby po jeho návratu do nebe šířili dále učení a životní styl svého Mistra.
Ten, koho Stvořitel povolá do služby, se nemá starat o to, jak si zabezpečit jídlo a další základní životní potřeby. Je to starost jeho Pána. Bůh se postará o každého, kdo přijme jeho pozvání a stane se jeho služebníkem.
Ježíš se obrací na své učedníky a slibuje jim, že pokud budou na misích, do kterých je vyšle, tak se o ně postará. Židům to nepřipadalo tak nesplnitelné jako nám. Každý rok si během Velikonoc připomínali nejen to, jak je Hospodin vyvedl z Egypta, ale i jeho starostlivou péči během čtyřicetiletého putování pouští do zaslíbené země.
Starý zákon podrobně popisuje, jak jim Stvořitel celou dobu zajišťoval dostatek vody, jídla a také světlo i stín, když to bylo třeba. Pomáhalo jim to překonávat útrapy cesty a také se mu tím učili důvěřovat.
V tehdejší společnosti bylo běžné, že pán se postaral svým služebníkům i otrokům o vše, co potřebovali k životu. Ježíš tento obraz používá, aby ujistil všechny své žáky, že o ně bude také postaráno, když přijmou pozvání k účasti na nebeské misi.
Přijmu-li pozvání do aktivní služby Bohu, pak i pro mne platí: „Nemějte starost o život ...“ Můj Pán se o mne postará.
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
