Podle autora 49. žalmu je pošetilé spoléhat v otázce smrti na majetek a postavení, protože když přijde smrt, tak nám to stejně nepomůže. Přesto se mnozí lidé snaží získat co nejvíc.
Věří, že čím víc peněz, tím snadnější bude cesta k prodloužení života.
V druhé polovině minulého století se mnozí boháči nechali před smrtí zmrazit, protože uvěřili tomu, že jednou přijde doba, kdy věda dokáže překonat všechny příčiny smrti. Umírali s vírou, že až se tak stane, lékaři jejich zmražené tělo přivedou znovu k životu a možná pak budou dokonce nesmrtelní.
Autor žalmu to ale vidí jinak. Nedomnívá se, že by někdo mohl našetřit tolik, aby si mohl koupit nesmrtelnost:
"Cena života je velká,
nedoufej, že jsi našetřil už dost,
abys podplatil moc smrti;
což nevíš, že nesmrtelnost se koupit nedá?" (Žalm 49,9+10)
Pokud by tato slova četli ti, kteří se nechali dobrovolně zmrazit a zkrátili si tak svůj pozemský život, možná by si raději vychutnali těch pár měsíců nebo let, které jim ještě zbývaly.
Nesmrtelnosti si nikdo z nás nekoupí, protože stále platí, že:
"Umírá moudrý, stejně jako hlupák,
každý svůj majetek tu jiným zanechá." (Žalm 49,11)
Znal jsem muže, který celý život dřel, aby postavil dům a našetřil si něco na dobu, kdy už bude v důchodu. Neznal nic jiného než práci. Pak se jednoho dne svalil na zem a už nevstal. Po mozkové mrtvici ochrnul. Manželka se s ním rozvedla a dala ho do ústavu. Pak se znovu provdala a do domu, který postavil její bývalý manžel, přivedla nového muže...
Jak často to, na co jsme museli tvrdě pracovat, nakonec užívá někdo druhý. Ale ani to, kdybychom postavili dům a sami v něm bydleli, ještě neznamená, že budeme spokojeni, protože:
"Žádný dům tu také nebude stát věčně
jména měst a říší jednou vyvanou." (Žalm 49,12)
Před pár lety jsem prolézal starý mlýn. Kdysi to bývala krásná stavba. Mlynář, který toto stavení postavil, patřil k nejbohatším lidem v tom kraji. Dnes už o něm nikdo neví a ten mlýn už tam dnes možná ani nestojí.
Díky velkému suchu bylo nedávno možné vidět na dně přehrady Šance zbytky vesnice, která tam kdysi stávala. Za pár let už nebude žít nikdo, kdo by si pamatoval, jak vypadala.
Žijeme na světě, kde má smrt velkou moc. Ani bohatství, ani vysoké postavení a dokonce ani sláva nám nepomůže, když přijde její čas.
"Ani nejurozenější se nemusí dočkat rána,
je jako zvíře, co nakonec zajde." (Žalm 49,13)
V knize proroka Izaiáše je krásné zaslíbení pro každého, kdo se rozhodne dát ve svém životě místo peněz na první místo Boha: "Vystavějí domy a usadí se v nich, vysázejí vinice a budou jíst jejich plody. Nebudou stavět, aby se tam usadil jiný, nebudou sázet, aby z toho jedl jiný. Dny mého lidu budou jako dny stromu. Co svýma rukama vytvoří, to moji vyvolení sami spotřebují." (Izaiáš 65,21+22)
Věřím víc Bohu než síle peněz. Těším se na chvíli, kdy se tato slova naplní.
