"Bibli nečtu, protože jí nerozumím!" I takový argument jsem už v životě slyšel. Ale je to vždy pravda, že to, čemu tak docela nerozumíme, odkládáme stranou? Já například tak docela nerozumím tomu, jak funguje můj mobilní telefon.
Teda, základní principy chápu. Nedokážu si ale představit, jak se to, co řeknu do mikrofonu mého mobilu dostane do reproduktorku toho, který právě drží moje žena, která je v té chvíli na druhém konci republiky. Tomu opravdu nerozumím. Mobil ale používám, protože tomu základnímu, co potřebuji ke spojení, rozumím.
Podívejme se na text, který jsme spolu četli už minule. Petr v něm píše něco, co by nás mohlo povzbudit. Alespoň nás, kteří jsme si vědomi toho, že ne všemu, co se týká Božího slova, rozumíme.
Nejsme v tom totiž sami: "Toto spasení hledali a po něm se ptali proroci, kteří prorokovali o milosti, která je vám připravena; zkoumali, na který čas a na jaké okolnosti ukazuje duch Kristův v nich přítomný, když předem svědčí o utrpeních, jež má Kristus vytrpět, i o veliké slávě, která potom přijde." (1. Petrův 1,10-11)
"Vysvětli mi to! Ty tomu přece, jako pastor, musíš rozumět." Tohle jsem slyšel už mnohokrát. A sleduji údiv, když přiznám, že tomu nerozumím. Někdy pak slyším: "Jak můžeš být pastorem, když nerozumíš Bibli?"
Je to tak. Nemohu říci, že bych rozuměl všemu, o čem v Bibli čtu. Ale tomu základnímu rozumím. Nevím sice, na jakém principu se z neživé hmoty stává živý organismus. Díky Bibli vím, že nejsem produktem náhody. Za mým vznikem stojí ta nejmoudřejší bytost v celém vesmíru.
Nerozumím ani tomu, jak může Bůh vědět vše – jak může být vševědoucí. Ale i když tomu nerozumím, jsem rád, že Bůh ví o všem, co prožívám. Uklidňuje mne, když mohu v Bibli číst: "A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může duši i tělo zahubit v pekle. Neprodávají se dva vrabci za haléř? A ani jeden z nich nepadne na zem bez dopuštění vašeho Otce. U vás pak jsou spočteny i všechny vlasy na hlavě. Nebojte se tedy; máte větší cenu než mnoho vrabců. Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi..." (Matouš 10,28-31)
Můj rozum není schopen pochopit, co je to věčnost. Svým rozumem nedokážu pojmout rozměry vesmíru a už vůbec si neumím představit ty obrovské zástupy obyvatel vesmíru, o kterých čtu třeba v knize Zjevení. Ale těším se na chvíli, až jednou v božím království přijmu z Božích rukou dar věčného života a pak budu poznávat nekonečné dálavy vesmíru i jeho obyvatele...
Mohl bych pokračovat v tom, čemu všemu nerozumím. Těší mne, že ani proroci nerozuměli všemu, co jim Bůh ukázal ve vidění, a co pro nás zapsali v Bibli. Docházím k závěru, že není ostuda nerozumět. Ostuda je si to nepřiznat. Ten, kdo si uvědomí, že mu chybí moudrost, může o moudrost prosit. Apoštol Jakub nás ubezpečuje: "Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána." (Jakub 1,5)
Nemyslím si, že během mého pozemského života nastane chvíle, kdy si řeknu: "Konečně rozumím všemu, co čtu v Bibli." Má neznalost mi nebrání v tom, abych se radoval z toho, čemu už rozumím a tak čtu dál.
Vždy, když narazím na text, kterému nerozumím, si řeknu: "Není ostuda nerozumět. Ostuda je si to nepřiznat."
